„Svůj styl jsme nikdy moc neměnili. Vždycky záleželo jen na tom, jak moji kolegové autoři skládají, čím jsou zrovna ovlivněni a jak se cítí. Na nové desce jsme se ale posunuli dál. Spousta lidí, kteří kapelu poslouchají už od devadesátých let, mi dokonce řekla, že kdyby neznali název skupiny a neviděli logo, asi by nás nepoznali,“ řekl zpěvák Vladimír Prokoš.

Aktuální sound Fleshless označil jako serióznější death metal. Tvrdí, že vliv na to měla i práce ve studiu The Barn, v němž se produkce chopil hudebník a zvukový inženýr Dan Friml.

Nová je i výtvarná stránka obalu alba. S Jiřím Lhotou, který se staral o předešlé kresby spojené s kapelou, spolupracovali už na počátku devadesátých let, kdy se ještě jmenovali Zvrator. Na všech nahrávkách Fleshless od roku 1994 až do roku 2017 byla jím namalovaná postava, které muzikanti i fanoušci říkali Dědek.

„Jirka je výborný malíř, všechny náměty maloval na plátno. Jeho práce s počítačem už ale nebyla tak kreativní. Byl zástupcem takzvané staré školy a neuměl třeba převést obrázek do počítače a pracovat v něm na detailech. Našli jsme tedy Rudiho Gorging Suicida z Indonésie, jehož práce pro jiné kapely se nám líbila. Požádali jsme ho o obal na singl Dethroned In Shadows a pak i na album Doomed,“ přiblížil Prokoš.

Spolupráci s člověkem z Asie vysvětlil i tím, že deathmetalová scéna v Indonésii byla už v devadesátých letech pestrá a silná. V tom kvasu se tam přirozeně objevili lidé, kteří přinesli stylu nejenom hudbu, ale třeba i výtvarný pohled na ni.

Vlastní festival

Kapela Fleshless vznikla v roce 1993 a už za rok se v teplickém klubu Knak ujala role předskokana slavným americkým Cannibal Corpse. Poté se kromě koncertů doma pohybovala i na světových pódiích. A protože její členové pro svou hudbu žijí, loni vydali již deváté studiové album Doomed. Pětadvacetiny oslavili tak, že desku na konci roku pokřtili.

„V roce 1995 jsme se po jednom telefonátu z budky v Děčíně dostali na dvoudenní festival do Německa. Hrály na něm takové stylové legendy, jakými jsou Agathocles nebo Dead Infection. Potkali jsme tam lidi z jiných zemí a ti nás zvali na další akce. V polovině devadesátek jsme už hráli na dalších akcích v Německu, Nizozemí nebo Belgii, v osmadevadesátém na Maltě a v roce 1999 jsme poprvé letěli do Spojených států,“ přiblížil Prokoš.

Vysvětlil, že v metalovém světě spolu muzikanti a fanoušci drží. „Ať jsou koncerty kdekoli, vždycky je na nich podobný druh lidí. Scéna je provázaná přátelskými vztahy, což jsme poznali už v devadesátých letech, když jsme začali jezdit na festival Extreme Obscene do Trutnova. Sjíždějí se tam kapely a fanoušci z celého světa, baví se spolu, pijí, fandí si a plánují další akce. Všichni jsou na tom stejně, takže se podporují,“ řekl Prokoš.

On sám pořádá festival Nice To Day You, který se koná v Srbské Kamenici a letos proběhne 16. až 19. května. I na něj jezdí skupiny a fanoušci z celého světa.

„Kdy byli Fleshless nejsilnější? Fajn byla doba kolem roku 2000, kdy jsme byli dvakrát v Americe i na našem prvním jihoamerickém turné. Pokud bych to ale měl brát hudebně, myslím, že nejsilnější jsme teď. Doomed je pro mě nejlepší album, které jsme kdy vydali,“ uzavřel Prokoš.