Článek
Kniha se jmenuje Malé Vizity aneb malé vizity (Eminent, 128 stran, 299 Kč). S dalším provokativním, ale zároveň i vysvětlujícím podtitulem Opakování je matka moudrosti.
První část je názvem představení a druhá charakterizuje metodu jejich tvorby. Vizitýrují totiž život. Ponejvíce vystupují jako profesor a doktor, ale také jako Ilja Muromec a Bojar, řidič autobusu i cestující, také Kdesevzal a Tusevzal nebo Zdeněk a Věrka. A aby měl čtenář dojem jako na jevišti, všechny tyto postavy zvěčnily fotografie Oswalda Schorma.
Zpěvák a kytarista Pjér la Šéʼz a Jaroslav Dušek.
Oba protagonisté vzali za své rady, které vyslovil jejich guru Ivan Vyskočil už v roce 1971 k představení Nehraje se: „…to, do čeho se společně pouštíme, jaksi navazuje na to, čemu jsme říkali textappealy. A zatímní zkušenosti nám říkají, že a) Neexistuje nic podobného jako premiéra a reprízy. Každý večer je nejspíš zkouškou. b) Než najdou přítomní společnou řeč a poetiku, tedy než se z diváků a účinkujících začnou klubat účastníci, to nějaký ten večer trvá…“
Nitky vyprávění obou přátel a v těchto večerech i vypravěčů vlajou od počátku právě tak vysoko, aby umožňovaly dostatečný nadhled, a přitom se zároveň vinou tak hluboko, aby nabízely dokonalý vnor do vybraných situací. Jak sami říkají. Nutno dodat, že všem výše jmenovaným přispívají myšlenky lidí, jako je inspirátor Carl Jung se slovy: „Přiveďte mi zdravého člověka a já ho vyléčím.“ Nebo Mark Twain s vyznáním: „Nejkrásnější tajemství je být géniem a vědět to jako jediný.“
Obal knihy
Je zřejmé, že absurdita, dada jsou partnery Duška i Pjéra la Šé’ze. A oni dva jsou zase dědici Voskovce a Wericha. Žonglují totiž se slovy a jejich významy, ale v textu i v podtextu je pokaždé něco víc. Záleží jen na divákovi, nakolik se z číše jejich improvizací dokáže napít.
Existuje Nic? zní otázka. Samotné Nic vytváří prostor pro Něco!, je odpověď. Protože podstatou všeho, co se tváří jako NĚCO, je ve skutečnosti NIC. Hra na Nic, HRA – NICE, pak vznikla HRANICE a hraní, hrana a hra… A historické reminiscence divákovi pomáhají samy.
Co ze života vlastně máš? Ze života máš mišmaš. Je možné, že by po nekonečníku následoval konečník? – Musíš je velký pán. Ale Nemusíš je ještě větší!
Jsem atheista – čas nepiji. Já jsem teaista. Piji tea třikrát denně. Jsem člověk, který má tři téé.
Diskuse paní a pána o životě.
Není to však jen tak humor pro humor. Oběma hercům a v určitých okamžicích i zpěvákům, klaunovi i kytaristovi jde o člověka a o svět, o vztahy mezi lidmi i vztahy mezi zemí a vesmírem. A jsou často neúprosní: Nejenom trávíme jiné bytosti, rostliny a to, čemu říkáme jídlo, ale my trávíme také čas. Všechno trávíme, jsme vlastně traviči. I volný čas se pokoušíme otrávit, dokonce zabít. Jsme zabíječi času. Časovrazi! Děsivé prozření.
Není pochyb, že se čtenář podivuhodně graficky vypravené knihy pobaví podobně jako diváci experimentů této dvojice. Ona totiž hra se slovy i hra s lidmi a vůbec hra o život mají spolu společného daleko víc, než by si kdo myslel. Záleží totiž na těch, kdo jsou schopni to všechno propojit a divákovi nebo čtenáři předložit nejen k uvěření, ale i k zábavě a zamyšlení. V případě představení Vizity i této knihy se to oběma komikům i dalším tvůrcům podařilo.
Může se vám hodit na Zboží.cz: