Producent Oldřich Lichtenberg: Nejradši mám, když se rodí něco nového

Chtěl jsem vzdát poctu zpěvačkám a zpěvákům, které jsem měl rád jako kluk a mám je rád celý život. To je Karel Gott, Vašek Neckář, Helena Vondráčková a Waldemar Matuška. Dva díly téhle série – Čas růží a Mýdlového prince – máme za sebou, třetí je před premiérou a čtvrtý v přípravách. Mýdlový princ má dnes už čtyři sta vyprodaných repríz. Stal se z něho kultovní muzikál, na který dnes chodí lidé opakovaně a citují z něj hlášky.

Momentálně dáváme dohromady písně, o nichž si myslíme, že by se v něm měly objevit. To ale souvisí s příběhem, jehož princip zatím hledáme. Má první vize je romanticko-komediální příběh à la Léto s kovbojem: venkov, romantika, láska i legrace. A v tomhle duchu na tom pracuje tým, který je jiný než u předchozích dvou muzikálů, protože se nechceme opakovat.

Dokonce si nejsem jist ani tím, zda se premiéra odehraje v Divadle Broadway. Ten prostor má své limity a už jsme v něm použili takřka vše, co nabízí. Takže přípravy běží, ale teď se plně věnujeme finišování Kvítku mandragory.

Ona je otázka, co je to hitmuzikál? Přece každý dobrý muzikál by měl mít hit, respektive hity. Ale to je problém řady domácích muzikálů, protože napsat hit umí strašně málo lidí. Nám bývá kritikou často vytýkána opakovaná spolupráce s Michalem Davidem, ale právě on hit napsat umí. Dokazuje to mimo jiné i naše komerční úspěšnost v zahraničí, kde diváci nejsou zatíženi žádnou ideologií, politikou ani historií a nechají se vést jen tím, co slyší.

A tam se ukazuje, že Michal David je fenomén, jehož hudbu vnímají pozitivně posluchači v Evropě i Asii. Jsem nejhranější divadelní producent v Jižní Koreji, jen Tři mušketýři tam mají už téměř tisíc repríz, hraje se tam Kleopatra i Muž se železnou maskou. A přitom konkurence je tam opravdu tvrdá.

Jé, to kdybych věděl! Ale základem všeho je pokora, s níž přistupuju ke každé nové věci. A když mě chytne takzvaně na první dobrou, tak to sice ještě nemusí vyjít, ale když se mi to hned nelíbilo, a přesto jsem to realizoval, nikdy to nedopadlo.

Nemusí to platit obecně, ale já razím heslo, že muzikál je od slova muzika. Sebelepší scénář, sebelepší herecké výkony k sobě s plytkou hudbou prostě nepasují.

Ale já si myslím, že ač jsme mnohdy podceňováni, je u nás muzikál vždy dobře provedený. Většina lidí nezpívá falešně, většina lidí dobře hraje.

K receptu na úspěšný muzikál patří i dobrá a přiměřeně známá látka. Přišel jsem se Třemi mušketýry, Katem Mydlářem, Michal s Kleopatrou, Monika Absolonová s Angelikou. Ty příběhy lidi znají, ale ne do detailů. Stačí se jich zeptat na ulici na Tři mušketýry, dají dohromady dvě tři, možná všechna čtyři jména, ale příběh už ne. Takže divák půjde na něco, o čem cosi tuší, a chce se dozvědět víc.

K tomu dostane romantickou nebo veselou zápletku, určitý objem dobrých písní, to vše slušně zahrané, zazpívané i krásně oblečené. A když mu při odchodu v hlavě zní aspoň jeden hit, ještě lépe dva nebo tři, je to jistá záruka úspěchu. Další věc je, že se vždy snažíme vybírat herce s charismatem. Neuvěřitelné charisma získal časem Pepa Vojtek, má ho Sagvan Tofi i Monika Absolonová se svou bezprostředností. A platí to i o hercích záporných rolí, jako je Tomáš Trapl. Velkou devízou muzikálů, jež nejsou vázané licenčními podmínkami, je, že je můžete přizpůsobit i charismatickým hereckým osobnostem, jako jsou Jarka Obermaierová nebo Jan Přeučil.

Především velké pokoře k tomu, co dělám. Muzikál je specifická branže v tom, že když vydělává, tak jsou to fakt velké prachy, ale totéž platí, když prodělává. A od producenta se očekává, že umí v pravou chvíli říct dost. Ztráty rostou den ode dne neuvěřitelně rychle, ale já musím lidi zaplatit, a zaplaťpánbůh po mně nikdy žádné dluhy nezbyly.

Především musím řešit, co budeme hrát. Broadway má obrovskou výhodu v tom, že může sáhnout po muzikálech, které vyprodukovala a které se stále těší divácké přízni. Mohu jimi překlenout krizové období. Role producenta znamená být připraven jak na úspěch, tak i na neúspěch. Obojí s vámi zamává.

Musí. Já jsem se dřív hodně hroutil z neúspěchu, a naopak velmi oslavoval úspěchy, ale dneska už vím, že život se pohybuje v sinusoidách a že po úspěchu následuje neúspěch a naopak. A že člověk není neomylný. Takže jsem se naučil krotit emoce. Dělat divadlo srdcem mohou lidi na jevišti, já je musím dělat hlavou.

Myslím, že jsme nejvyváženější muzikálové divadlo mezi kvalitou a poptávkou diváků. To znamená, že neexperimentuji, ale snažím se dopředu dívat očima diváka. Ne jako pyšný producent, ani jako adept na Radokovu cenu, ale snažím se hledat důvod, proč bych se já starý pecivál v sobotu večer zvedl a odjel do Prahy do divadla. Snad se nám to zatím daří, protože diváci k nám jezdí.

A i když říkám, že nemám jako producent žádné emoce, tak přece jen musím přiznat, že mě to pořád baví a že je příjemné vidět, kolik úspěšných muzikálů Divadlo Broadway vyprodukovalo. Ale nestydím se ani za ty, které se nechytly. A úplně nejvíc ze všeho mám rád to stadium příprav, když se rodí něco nového.

Může se vám hodit na Seznamu: