Článek
Kurátorky výstavy Jitka Šosová a Markéta Ježková vybraly z více než 400 položek sbírky zhruba čtvrtinu a rozdělily ji do čtyř částí, z nichž vyplývá rozdílný osobní vkus československých prezidentů Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše, Emila Háchy a také Klementa Gottwalda, třebaže ten z nich formoval její tvář nejméně.
Převládají díla českých autorů 19. století, které upřednostňoval Masaryk, hlavně historická malba a krajiny, nechybějí však ani portréty. Patrně nejvýznamnější z nich, portrét Boženy Němcové od Josefa V. Hellicha, zdobil Masarykovu pracovnu, jak na výstavě dokládá i snímek Josefa Sudka. Název výstavy Tož to kupte! se odvozuje od Masarykova tradovaného výroku, jímž schválil nákup akvarelů od Josefa Mánesa.
Součástí sbírky jsou i práce osobností meziválečné moderny. O ni se zajímal Masarykův nástupce Edvard Beneš, který nechal nakoupit například obrazy Františka Kupky. „Dnes jsou Kupkova díla ve správě Národní galerie a je zřejmé, že už se nám nikdy nevrátí,“ řekl vedoucí uměleckých sbírek Hradu Martin Herda a dodal, že z moderny je v kolekci zastoupen i Emil Filla nebo jako jeden z mála zahraničních autorů Pablo Picasso, jehož tisk nechal Beneš koupit v roce 1947.
Hradní umělecká kolekce vznikla v podstatě zásluhou prvního velvyslance v USA Bedřicha Štěpánka, který v roce 1920 přišel s nápadem uspořádat finanční sbírku k Masarykovým sedmdesátinám. Prezident poté z darů soustředěných do Národního fondu Masarykova podporoval především sociální instituce a projekty. Protože byl šetrný, schválené příspěvky se vyplácely postupně, a úročením zbývající částky na účtu přibývaly peníze. Po několika letech se tím podařilo získat miliony korun.
Z kumulovaného výnosu se poté Masaryk rozhodl nakupovat umělecká díla pro Pražský hrad. Zamýšlel obnovit kdysi slavnou obrazárnu založenou Rudolfem II., která v uplynulých staletích přišla o řadu cenných artefaktů, a vytvořit kolekci reprezentující prezidentský úřad a zároveň i umění československého národa. Tím výrazně určil její budoucí podobu.
„Ve sbírce prakticky nejsou zastoupena díla umělců z národnostních menšin, které v Československu žily, a její podobu formovala i Masarykova idea československého národa, kde Češi představovali jeho pokrokovější součást a Slováci národní kořeny,“ uvedla kurátorka Jitka Šosová a dodala, že Masaryk coby feminista společně s dcerou Alicí dbal také na to, aby ve sbírce byly zastoupeny i umělkyně.
Sbírku rozšiřoval během války i Emil Hácha, kdy nákupy často představovaly i sociální pomoc umělcům. Rozrůstala se i po únorovém komunistickém převratu, a to až do roku 1952. Navzdory tomu, že komunisté propagovali socialistický realismus, představitelé tohoto směru do ní nepronikli. Značnou zásluhu na tom zřejmě měl historik umění Václav Vilém Štech, který posuzoval nakupovaná díla od masarykovských počátků až po Gottwaldovu éru. V roce 1953 však znehodnotila zůstatek fondu měnová reforma a fond byl uzavřen.