Článek
Máte rád chvíle před koncertem, když je klub ještě liduprázdný?
Mám je moc rád. Je v nich napětí. Za pár hodin bude v klubu plno lidí a bude v něm znít hudba. Celá kultura související s koncerty a turné – to je můj život. Vlastně jsem teď doma. Jsem tam, kde mám být.
Všimla jsem si, že jste v Londýně začal pořádat festival. Kolik už proběhlo ročníků?
Příští rok se bude konat třetí. Dlouho jsme s přáteli přemýšleli o klasickém festivalu někde na poli, ale to už dělá spousta dalších lidí. Měl jsem pocit, že bychom jen někoho kopírovali. Rozhodli jsme se pro akci v oblíbeném klubu Roadhouse v Covent Garden, což je prostor asi pro čtyři tisíce lidí. Během čtyř dnů se představí necelá padesátka kapel. První ročník jsme brali spíš jako pokus, ale nesmírně se povedl. A třetí ročník se bude konat v Bostonu.
Proč jste si přál organizovat festival?
Baví mě nejen na koncertech vystupovat, ale také je pořádat. Miluju hudbu. Láká mě převzít vládu nad nějakým prostorem po dobu delší než jeden večer. Už proto, že mohu pozvat víc kapel. Můj seznam přání ohledně kapel je dlouhý. Ale nejde jen o hudbu.
Pořádáme i workshopy, zveme různé charitativní organizace a aktivisty. Je to příležitost mluvit o našich názorech. Jsou v tom určité hodnoty. Nejde jen o rokenrol.
Na novém albu zpíváte mimo jiné o tom, že by k sobě lidé měli být milejší. V souvislosti s texty zmiňujete, jak nás ovlivňují sociální média a proč jsou internetové diskuse tak vyhrocené. Posunuly se vaše úvahy od vydání alba?
Občas mám pocit, že bych se potřeboval vrátit a trochu upřesnit, co jsem řekl. Zajímavé je, že většina lidí má pocit, že být laskavější je snadné. Myslím si, že to není pravda, protože všem se myšlenka civilizovanější diskuse zamlouvá ve chvíli, kdy se jedná o vztah okolí vůči nim.
Ale o tom nemluvím. Hovořím o tom, že se k lidem, se kterými nesouhlasíte, máte chovat laskavěji vy. A to je docela těžké. Doufám, že je to z desky zřejmé, neříkám, že jsem v tom ohledu lepší než ostatní lidé. Sám si tyhle věci musím neustále připomínat a na Twitteru a dalších sítích trávím zbytečně mnoho času.
Mimochodem jsem také zažil zajímavé momenty díky písni Make America Great Again. Zpívá se v ní, že Amerika může být opět skvělá, když se rasismus znovu bude považovat za ostudu.
Není možné ji nehrát v Americe, to by bylo zbabělé. Ale musím přiznat, že v některých částech Ameriky je to trochu děsivé. Nakonec jsem však díky ní vedl po koncertech mnoho zajímavých konverzací. A ačkoliv jsem třeba mluvil se zastánci Donalda Trumpa nebo zarytými republikány, většinou jsme hovořili klidně a s respektem. Z toho mám velkou radost, protože přesně o tom mluvím.
V živém hovoru nedochází k vyhroceným situacím tak často jako na sociálních sítích.
Samozřejmě. Protože na internetu diskutujete s malým portrétem ve čtverečku, na který se většinou ani nedíváte. Když ale vedle někoho sedíte, je přirozené zapojit empatii. Ta se na internetu ztrácí. Internet změnil mnoho věcí a bylo by pošetilé si myslet, že neovlivní způsob, jakým komunikujeme. Je to druhá průmyslová revoluce, samozřejmě že na nás má obrovský dopad. Sociální média ale sama o sobě nejsou ani dobrá, ani špatná. Je to jen nástroj. A my musíme najít způsob, jak ho dobře využít. To se nám v tuhle chvíli úplně nedaří.
V listopadu jste vydal nový singl Brave Face, ve kterém zpíváte o konci světa.
Zrod příběhu té písně byl zajímavý. Kdysi byl jeden římský senátor odsouzen k trestu smrti a měl zabít sám sebe. Bál se to udělat. Jeho žena vzala nůž, bodla se do břicha a pak bodla jeho. A řekla mu, že to nebylo tak děsivé. Fascinovalo mě to.
Ale ta píseň je o něčem jiném. Jen jsem si s tou myšlenkou začal hrát. Dalším tématem alba je totiž kromě politiky láska. Můj osobní život se konečně ustálil, budu se ženit. Tahle píseň je o tom, že ve chvílích, kdy je člověk vyděšený nebo zmatený, je příjemné mít někoho vedle sebe. Připomněl jsem si, že vztahy s ostatními jsou to nejdůležitější. A napsal jsem tuhle romantickou píseň. Romantickou píseň o apokalypse.
Loni jste na svém blogu napsal, že vás čeká velký rok. Jaký nakonec byl?
Ohromný, jsem velmi unavený. Mám za sebou mnoho koncertů, vydal jsem desku. Posunul jsem se hudebně trochu jinam. Bylo to fajn, ale přišel čas se trochu posunout.
Jsem v rámci hudebního průmyslu i své kariéry ve zvláštní pozici. Vydal jsem sedmou desku a na většině míst na turné absolvuju o něco větší koncert než minule. V Británii jsem na tom pořád stejně, ale tam hraji v arénách, což je úžasné.
Takhle se to většinou neděje, obvykle vylétnete po jedné povedené desce a pak klesáte zase trochu dolů. Má kariéra pořád zvolna stoupá, to je velmi příjemné. Po každé desce se trochu bojím, že se ukáže, že už mě fanoušci mají dost. Zatím se to naštěstí nestalo.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: