Hlavní obsah

Naštvaný Marc Ribot přijede s rockovým triem Ceramic Dog

– Praha

Kytarista Marc Ribot, který vystoupí v pondělí v pražském Paláci Akropolis, patří k ke klíčovým postavám newyorské scény no wave. Doprovázel Toma Waitse, Elvise Costella i Johna Zorna, ale také Dianu Krallovou nebo Norah Jonesovou. Stylově se pohybuje od avantgrady až po afrokubánskou hudbu. Trio Ceramic Dog, se kterým dorazí, představuje jeho nejrockovější a nejextrémnější polohu.

Foto: Ebru Yildiz/Rachot

Trio Marca Ribota Ceramic Dog

Článek

Právě Ribot posunul pojetí Toma Waitse na desce Rain Dogs k větší divokosti. Extrémní pojetí hry rozvíjel ve spolupráci s Johnem Zornem v jeho specifických interpretacích filmové hudby i ve skupinách Bar Kokhba Sextet a Electric Masada.

Z jeho četných projektů (na svých stránkách jich má přes deset) je nejrockovější, nejdivočejší a nejvzteklejší trio Ceramic Dog s basistou Shahzadem Ismailym a bubeníkem Chesem Smithem.

Trio zaujalo už svým albem Your Turn z roku 2013, které bylo až tvrdě rockové. Na aktuální desce YRU Still Here se ale objevují i prvky hip hopu, zřetelné v Muslim Jewish Reistance, nebo funku.

Punkový vztek prostupuje celou desku s skladbami jako Fuck La Migra nebo Shut That Kid Up. Ribot, který se obvykle většinou vyjadřuje jen zvukem, na něm zpívá o korupci a tyranii, o válkách, o nespravedlnosti, o osudu migrantů i o rozdělené společnosti. Sám prohlašuje: „Mám právo říkat fuck you.“ Ve své kritice dnešní Ameriky se staví vedle Jella Biafry a Al Jourgensena.

Foto: Ebru Yildiz/Rachot

Trio Marca Ribota Ceramic Dog

Rostoucí zájem Ribota vyjadřovat se ke společenským otázkám potvrzuje i aktuální album Songs of Resitance 1942 - 2018, kam kromě pár nových písní zařadil i starší protestsongy z dob hnutí za občanská práva v Americe v šedesátých letech nebo mexické protestní balady i píseň italských partyzánů.

To ale neznamená, že by Ribot rezignoval na hudební kvality a skončil u banálního agit-popu. Naopak, kompozice tria jsou promyšlené, propracované a pestré a nabízejí i vynikající instrumentální výkony, i když vše slouží kompaktnímu celku.

Přičemž všichni, samozřejmě včetně Ribota samotného, ve studiu i na pódiu fungují jako multiinstrumentalisté. Což rozšiřuje zvukové možnosti trojice daleko, ale opravdu hodně daleko za hranice standardního soundu kytarového tria.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám