Článek
Jeho hlavním inspiračním zdrojem je nostalgicky zasněná poetika přírody jižních Čech, kterou vyjadřuje především výraznou barevností a originální redukcí tvaru. Signifikantním znakem většiny jeho prací je kruh nebo aspoň nějaká křivka.
Může se zjevovat třeba v podobě oranžového slunečního kotouče, který žene bůh Hélios po blankytně modré letní obloze, nebo jako zralé a k nakousnutí baculaté jablko voňavého podzimu či jako hodinový ciferník odměřující neuchopitelný čas. Může se třeba zjevovat coby zatoulaný pestrobarevný nafukovací míč, zapomenutý na zlatavě pískové pláži u modravé vodní hladiny.
Snovou a romantickou atmosféru podporuje i svébytná symbolika, jejímž prostřednictvím autor šifruje svá poselství.
Romantika na obrazech Václava Johanuse skrývá i další významy.
Dobrým příkladem je dílo Naděje. Po vodní hladině pluje místo bárky anglický symbol & (and), na kterém trůní červenobíle pruhovaný maják. Co z toho můžeme vyčíst? Třeba to, že maják vždy vyjadřoval pevný bod, který za všech okolností dokáže ukázat správný směr na rozbouřeném moři či v neklidných časech.
Plující literu zase lze chápat jako spojovník, tedy most přes minulost, který nás bezpečně donese vstříc lepší budoucnosti. Tyto na první pohled nezpochybnitelné body naděje poněkud kalí potápějící se deštník.
Obrázky Václava Johanuse možná na první pohled svádějí k jednoduchému vysvětlení. Leckoho může zmást jeho poněkud naivistický výtvarný styl a vidění světa dětskýma očima. Ovšem při bližším zkoumání se začne bezproblémový svět vzdalovat a zjistíme, že za ním číhá ten pravý, skutečný svět se všemi nástrahami a léčkami. Přesně tak, jak je tomu v životě.