Článek
Jaké byly dva roky po vydání vašeho zatím posledního alba Juicy Fruit?
Je to naše páté album a my při jeho tvorbě měli chuť navrátit se ke stylu první desky Boogie Angst. Přáli jsme si, aby se naše skladby opět staly muzikálnější a víc přirozené. Doteď jsme na první desku asi nejvíc pyšní. Ten moment, kdy vydáte první nahrávku, je ohromující. Co se posledního alba týká, mám radost ze zpěváků, kteří se na něm podíleli. Byl to například americký zpěvák Mayer Hawthorne ze skupiny Tuxedo. Také jsme objevili australskou skupinu Parcels, která se usídlila v Berlíně a nyní začíná být populární.
Po vydání desky jsme hodně koncertovali a odehráli řadu DJ setů v Evropě i Americe. Poprvé jsme hráli v Mexiku, navštívili jsme i Čínu. Mám pocit, že to bylo úspěšné období a radost, že bylo album dobře přijato.
Co vám v poslední době udělalo radost?
Před pár dny jsme měli tradiční každoroční koncert v Amsterdamu. Představujeme na něm nový materiál a zveme lidi z branže, a to nejen z Nizozemska. Je to složením publika trochu jiný koncert než obvykle, ale máme to rádi a osvědčilo se nám to. Kromě toho jsme v létě vydali nový singl I’ll Be Loving You. Zpívá v něm Ivar, zpěvák, který s námi jezdí na turné. A pracujeme na šestém albu. Chceme ho mít hotové na konci roku a na jaře ho vydat.
Poměrně brzy jste se stali mezinárodně úspěšnou kapelou. Přemýšleli jste někdy o stěhování z Nizozemska do zahraničí?
Je legrační, že se na to ptáte. Když jsme zaznamenali první větší úspěch s písní Squeeze Me, která se hrála v mnoha zemích světa, a vyjeli jsme na dlouhé zahraniční turné, uvažovali jsme o tom, jestli nežít třeba v Americe nebo v Británii. Ale už tehdy jsme nebyli žádní mladíci, část kapely měla děti. Nebylo by pro nás jednoduché sebrat se a odjet.
Dneska je skvělé, že to není třeba. Zrovna nedávno byl Oscar kvůli nahrávání nové desky na tři týdny v Los Angeles.
Připravil tam demo nahrávky, setkal se a nahrával s několika vokalisty. Nemáme pocit, že je třeba se kvůli práci někam přemístit natrvalo.
Vaše spolupráce začala před patnácti lety. Proměnil se za tu dobu způsob, kterým pracujete?
Rozhodně. Na začátku jsme používali velmi jednoduché metody. Hudbu jsme nahrávali na pásky. Začínali jsme chvíli před rozkvětem internetu. Hudba se ještě nestreamovala, ani ilegálně nestahovala, to byl obrovský rozdíl. Nyní je zásadním způsobem poslechu hudby streamování, což je pro muzikanty částečně nepříjemné, protože neprodávají tolik alb.
Na druhou stranu to znamená, že vaši hudbu může poslouchat daleko víc lidí. Fanoušci nemusí dojít ani do obchodu s cédéčky a můžou si pustit cokoli.
Vnímám to pozitivně, ale před deseti lety jsme nikdo netušil, jak vývoj trhu dopadne. Prošli jsme si diskusemi o tom, zda hudbu máme místo prodávání poskytovat zadarmo, či jak jinak se vyrovnat s ilegálním stahováním. Dnes už ta diskuse utichla a muzikanti si zvykli, že hlavní příjem mají z koncertování.