Vánoční film Marie Poledňákové: Ten, kdo tě miloval

Komediálně laděná rodinná detektivka s předvánoční atmosférou se odehrává v Karlových Varech a do hlavních rolí obsadil režisér Soňu Norisovou, Pavla Řezníčka, Evu Holubovou, Hynka Čermáka, Václava Postráneckého či Lukáše Vaculíka.

Hlavním vypravěčem příběhu by sice správně měl být kpt. Kalina (Pavel Řezníček), neúplatný policista, milující manžel, skvělý otec a báječný syn v jedné osobě, jenže ten se hned na začátku filmu přesouvá v důsledku automobilové nehody do metafyzické podoby a jeho možnosti zasahovat do děje jsou díky tomu jen velmi omezené.

Jako duch se musí spokojit s tím, že vyšetřování podivných okolností posledního případu přeberou jeho dvě děti a žena Vanda (Soňa Norisová). Stanou se amatérskými detektivy, v týmu mají ještě babičku a tchýni v jedné osobě (Eva Holubová) a jednoho životně nepraktického praktického lékaře (Hynek Čermák). Jen ze zálohy je jistí starý zkušený policajt Heřman (Václav Postránecký), příznačný svým kousavým humorem a životním heslem „spěchej pomalu“. Nicméně eskapáda událostí a nahodilých peripetií, komplikujících snahu přímočaře se dobrat k pravdě, začíná

„Zjistila jsem, že detektivka se píše mnohem lehčeji než cokoliv jiného,“ říká Marie Poledňáková. „Sice je velmi důležité dobře vystavět zápletku, na druhou stranu má detektivka přirozený tah k „čemusi“, což u „normální“ hry takto postavit nelze.“

Jako režisérka mnoha velmi úspěšných filmů (mimo jiné Jak vytrhnout velrybě stoličku, S tebou mě baví svět, Líbáš jako bůh) ale přiznává, že s Janem Pachlem nebyla v obsazování vždy zajedno. „Nepamatuji si všechny své námitky, ale Soňa Norisová určitě neměla být Vanda. Vnutil mi ji producent a střihač Adam Dvořák, já jsem si představovala blonďatou herečku, ale už nevím, kterou. Dneska jsem za to ráda, když jsem Soňu viděla hrát, velice se mi líbila a hodně hlasitě jsem svůj nesouhlas odvolávala. Ona je pro mne skutečný talent. A děkuji Adamu Dvořákovi, že si za ní stál a že ji pro mne objevil.“

Norisová musela pracovat - jak je u filmů Marie Poledňákové zvykem - i s dětmi. A nejen to, také se zvířaty.

„Říká se, že natáčet s dětmi a se zvířaty je nejtěžší, ale my jsme měli velmi šikovné děti a perfektního psa, který jen občas nedělal přesně to, co se po něm chtělo. V jedné scéně jdu za kluky do jejich pokojíčku a oni mají v postýlce psa. Měla to být taková hezká a dojemná scéna ale náš pejsek ji nakonec úplně změnil. A jelikož režisér natáčení nezastavil, improvizovali jsme podle toho, co chtěl dělat pes. Kluci byli výborní, autentičtí. Režisérovi se to nakonec líbilo, vůbec mu nevadilo, že je to jiné než ve scénáři, a nechal to tam.

Protože jde o příběh vánoční, točila Norisová i s kaprem. „To bylo trochu nepříjemné,“ směje se herečka. „Když jsem kapry vzala do rukou, zjistila jsem, že pořád žijí, takže moje reakce před kamerou opravdu nebyla hraná. Stalo se nám to i doma, když jsme si mysleli, že už je po kaprovi a ještě nebylo. Ale to jsem byla malá. Teď to u nás neřeší nikdo, protože můj muž je vegetarián, takže stačí, když koupím kousek hotové rybky pro mne a pro syna.“

Kromě psa a kaprů se ve filmu objeví i jeden lední medvěd a jeden osel.

Jan Pachl, který má za sebou práci na seriálech Cirkus Bukowsky či Rapl a pro kina natočil obě pokračování Gangster Ka, určitě nečekal, že bude točit film podle předlohy Marie Poledňákové. Osud v podobě Adama Dvořáka tomu chtěl.

„Jednou večer mi zaklepal na dveře, že narazil na báječnou knihu Marie Poledňákové, kterou si musím přečíst. Že je to rozhodně téma pro mne. „Já a rodinná komedie?“, divil jsem se.

Nicméně hned po několika prvních stránkách jsem všechno pochopil. Základem spletitého příběhu na pozadí lázeňského města je totiž nezvyklá detektivní linka. Nezvyklá proto, že detektivem nejsou policisté, jak bývá obvyklé, ale ředitelka hotelu, její dvě děti a všudybylská tchýně. To mě bavilo natolik, že jsme všichni začali usilovně pracovat na tom, abychom udělali hezkou, rodinnou, vánoční komedii, kterou od Marie diváci určitě očekávají.“

Pavel Řezníček spolupracoval s Janem Pachlem dlouho, když hrál hlavní roli v seriálu Cirkus Bukowsky. Tentokrát je to ale role hodně odlišná a pro herce vůbec ne snadná: hraje ducha, kterého nikdo nevidí, nikdo s ním nekomunikuje. Sám však přiznává, že náročnější pro něj byly jiné scény.

„Nejsem žádný kaskadér a s výškami mám docela problém, takže když jsem seděl na kazatelně kostela v Božím Daru, tak mi nebylo úplně příjemně po těle. Další takovýto kousek jsem zažíval v domě v Karlových Varech, kdy jsem visel za zábradlí schodiště. I když jsem věděl, že mne jistí kaskadéři, nebylo mi při pohledu do té hloubky pode mnou úplně nejlíp.“