Festival každoročně uvádí nejzajímavější domácí inscenace poslední sezóny, doplněné o inspirativní zahraniční produkci. Letos to budou soubory z Lotyšska, Maďarska, Polska, Slovenska, Slovinska i Švýcarska a osmnáct domácích inscenací.

„Společným jmenovatelem je letos pozice aktivního diváka, který nebude jen pasivně sledovat děj, ale bude vybízen ke hře. V některých případech bude na divácích záležet dokonce vyznění představení,“ říká dramaturgyně festivalu Dora Viceníková.

Takový je projekt Nachlass mezinárodního tvůrčího týmu Rimini Protokoll a divadla Vidy ze švýcarského Lausanne, který diváky provede pokojíčky osmi lidí, kteří se rozhodli zemřít a zanechali o tom svědectví. Polský režisér Marcin Wierzchowski v inscenaci Tajný život Friedmanových nechává diváky pohybovat po divadle, redukuje vzdálenost mezi nimi a herci a přitom zkoumá mechanismy moderního honu na čarodějnice.

Čechovův Racek mladého lotyšského režiséra Elmārse Seņkovse slibuje netradiční pohled na klasický text.

Čechovův Racek mladého lotyšského režiséra Elmārse Seņkovse slibuje netradiční pohled na klasický text.

FOTO: Kristaps Kalns

V inscenaci Game Malého divadla z Českých Budějovic se diváci dokonce přímo zapojí do hry, kterou prožijí v kůži jedné z padesáti postav. Navíc se od nich požaduje dresscode ve stylu 30. let 20. století.

V inscenaci Zdání života budapešťského divadla Proton, v níž režisér Kornél Mundruczó pátrá po otázkách identity na pozadí sílícího extremismu v Evropě, sice diváci zůstávají na místě, ale zato se kolem nich otočí scéna o 360 stupňů.

Klasiku ve festivalovém programu zastoupí Čechovův Racek Lotyšského národního divadla. O inscenaci Elmārse Seņkovse to ale neplatí. „Boří stereotypy tradičního výkladu klasického textu. Odmlky, výkřiky, výstřely, originální hudební doprovod, ale zároveň pocit, že svět se ve svém zásadním rozměru od Čechova nezměnil,“ říká další dramaturgyně Kamila Černá.

Z klasického textu vychází i inscenace Homérovy Iliady, jejíž inscenace v podání Slovinského národního divadla z Lublaně otevře hlavní festivalový program. „Dvanáct herců stále přítomných na scéně nás provede historií trojské války, která se stává symbolem absurdity válečného úsilí všech dob,“ charakterizuje inscenaci Černá.

Slovenské divadlo zastoupí tragikomedie Lidé, místa a věci Divadla Andreje Bagára z Nitry a hra Blaho Uhlára Postfaktótum v provedení bratislavského Divadla Stoka. Pražské Národní divadlo uvede v Plzni Maryšu v netradičním zpracování režiséra Jana Mikuláška, jehož inscenaci Bernhardova Mýcení zahraje soubor Divadla Na zábradlí, svými tituly se na festivalu představí i brněnské Divadlo Husa na provázku, ostravská Komorní scéna Aréna, liberecké Naivní divadlo, opera brněnského Národního divadla a další scény.