Článek
Důvěrný nepřítel vznikl původně jako námět Marka Epsteina, který chtěl dělat komedii. Režisér Karel Janák však usoudil, že je to materiál na „thriller“, a vše výrazně předělal. Co se z toho nakonec zrodilo? Jedním slovem: průšvih.
Hrdiny příběhu jsou úspěšný pražský ajťák Vojtěch Dyk, pracující u nadnárodní korporace, a jeho krásná slovenská manželka Zuza (Gabriela Marcinková), která má umělecké ambice. Firma jim nabídne, aby bydleli v luxusním inteligentním domě uprostřed hor na Slovensku, který je třeba ještě testovat. Dům je však tak dokonale vlezlý, až to začíná být, hlavně Zuzaně, nepříjemné.
Zatímco manžel pracuje, žena se pohybuje po domě a pojme podezření, že systém ovládá někdo zvenku. Někdo ji šmíruje a možná chystá i něco horšího. Může to být strejda odvedle (Ondřej Malý)? Nebo snad samotný Vojta Dyk?
Už stručný nástin stačí na to, aby bylo jasné, že jde o odvozený béčkový materiál, ale autoři se toho nebojí a začnou šlapat na plyn ještě víc. Smysl nedává řada věcí v celém příběhu a vedlejší postava ztřeštěné kamarádky Moniky vyloženě otravuje. Dům bohužel není zdaleka tak démonický, jak by chtěl být, a hlavní hrdinka propadá příliš snadno hysterii, přitom by stačilo vyhodit pojistky nebo prostě barák vyzkratovat. Ji to ale nenapadne.
Vojtěch Dyk
V další části filmu už se dostáváme do říše nechtěného humoru. Dům se totiž promění v jakýsi „Skynet”. Nemá však žádné terminátory, tak si přes mail(!) úspěšně objedná vraždu ajťáka. Je pro něj hračkou ovládat tramvaje i semafory nebo vyhrožovat, že ztrojnásobí dávky anestetik nebohému ajťákovi ležícímu v nemocnici (tak určitě, anestetika se totiž lidem zásadně podávají přes internet).
Když se dost nasmějeme, ředitel korporace ještě vysvětlí Zuzaně, že dům jí vlastně četl myšlenky, a proto jí posílal kytky a objednával vraždy.
Hodnocení scénáře by bylo na 25 procent, ale přidejme deset procent navíc za živou a rozmáchlou kameru a deset za pohlednou Gabrielu Marcinkovou.