Článek
Minulý rok jste vydala minialbum No Roots. Co nejlepšího vás od té doby potkalo?
Pro mě je nejkrásnější, že nyní mohu s kapelou jezdit na turné. Nedokážu specifikovat jednu konkrétní věc, užila jsem si různé události, ať už to bylo turné v USA nebo v Evropě, či hraní na festivalech. To mě baví nejvíc.
Pamatujete si, kdy jste poprvé stála na pódiu?
Koncert, na kterém jsem hrála vlastní písničky, jsem poprvé zažila, když mi bylo asi sedmnáct let. Už dřív jsem vystupovala, ale nešlo o mou vlastní hudbu. Předtím jsem studovala klasický zpěv a vystupovala buď v muzikálech, nebo jsem zpívala různé árie. Pořád klasickou hudbu často poslouchám, ráda chodím na koncerty, ale potřebovala jsem změnu. Na piano jsem hrála od pěti let a zpěvu jsem se věnovala asi od devíti.
Kdy jste začala s vlastní tvorbou?
Začala jsem dost pozdě, a že mohu opravdu psát písničky, jsem si uvědomila, až když mi bylo sedmnáct. V té době mi došlo, že mohu vytvořit něco vlastního, že nejsem vázaná na tvorbu jiných lidí. Byla jsem šťastná, že se najednou mohu vyjadřovat.
Jaké to je stát najednou na pódiu s písničkami, které jste napsala sama?
Nikdy jsem si nepředstavovala, jaké to bude. Protože jsem netušila, že to dojde takhle daleko. Je to nádherný s ničím nesrovnatelný pocit.
Baví vás dělit se o vlastní emoce s celým světem?
Rozhodně to není snadné. Mé písničky jsou opravdu velmi osobní. Zároveň je ale příjemný pocit zpívat je lidem, které neznáte. Je to způsob, jak ty emoce strávit. Můžete se díky tomu s řadou věcí vyrovnat a přijít na to, co se vlastně děje a jak se cítíte. Je hezké se o to podělit s publikem, ani nevím proč.
Díky vašemu prvnímu velkému hitu No Roots nyní všichni vaši fanoušci vědí, že nikde nemáte kořeny, schází vám pocit domova. Změnil se nějak tenhle váš pocit od doby, kdy jste tu píseň napsala?
Je jasnější. Bylo pro mě důležité o tom napsat a jasněji definovat, co cítím. Pokaždé, když tuhle píseň zpívám, jsem trochu smutná, ale zároveň opravdu šťastná, protože díky častému stěhování, které jsem prožila, mám mnoho zážitků. Má to dvě stránky. První znamená loučení a neustálé odlučování od přátel, druhá přináší cestování a nové známé v celém světě. Myslím, že díky tomu mě ta písnička asi nikdy neomrzí.
Která ze zemí, v nichž jste žila, měla největší vliv na vaši hudbu?
Hodně jsem se naučila v Kanadě. Tam proběhly má hudební výchova a dospívání. Ale důležitý vývoj přišel i v Německu, kde jsem se posunula směrem k indie rocku a popu.
Kdy vydáte album?
Na začátku příštího roku. Většina písniček už je nahraná, nyní pracujeme na jejich zvukovém dokončení. Nahrávali jsme opět v zajímavém studiu v prostoru, který se jmenuje Funkhouse. Točily tam orchestry a je to tam už hodně opotřebované. Omítka už moc nedrží, ale cítíte, že se tam hodně věcí stalo. Části studia nyní procházejí renovací.
Mám to tam ráda, protože pro mě tam všechno začalo. Příští měsíc vydáme další singl, na to se moc těším.