Hlavní obsah

Orchestrální víkend na konci Pražského jara

Právo, Vladimír Říha

Ještě před závěrečným nedělním koncertem festivalu Pražské jaro se ve třech večerech představily české orchestry, a byly to vesměs výborné okamžiky festivalu.

Foto: Pražské jaro - Zdeněk Chrapek

Při koncertním provedení Bartókova Modrovousova hradu se americký dirigent David Robertson ukázal s Českou filharmonií na Pražském jaru. Vlevo německá pěvkyně Petra Lang.

Článek

Nejvíce pozornosti přitáhlo druhé vystoupení České filharmonie, když ji v pátek v zaplněné Smetanovi síni dirigoval Američan David Robertson a jako pěvečtí sólisté při provedení Bartókovy opery Modrovousův hrad s ní vystoupily světové hvězdy - německý barytonista Matthias Goerne a jeho krajanka, mezzosopranistka Petra Langová. Dirigent si vzal na starost recitací Prologu a on i pěvci se s maďarštinou vyrovnali skvěle.

Dílo má jedno dějství a je chmurným dialogem Modrovouse a jeho ženy Judity, takže pěvci jsou neustále v akci. Je to vlastně symfonická báseň s lidskými hlasy. Pěvecké i orchestrální provedení bylo prvotřídní a zanechalo hluboký dojem. Stejně tak rytmem a radostí naplněná Symfonie č.4 Bohuslava Martinů, která večer začínala.

Sobotní koncert ve Smetanově síni uvedl na festivalu Janáčkovu filharmonii Ostrava. Její šéfdirigent Heiko Mathias Förster připravil program s díly českých skladatelů. Více než Sinfonietta č.4 „Pax hominibus in universo urbi“ Klementa Slavického s velkým podílem bicích a klávesových nástrojů (a zcela bez smyčců) zaujaly Rytiny H 369 Bohuslava Martinů a zejména Symfonie E dur Josefa Suka. V nich orchestr dokázal, že je takříkajíc doma i v klasickém českém repertoáru a neomezuje se jen na modernu a experimentální hudbu, jak je o něm také známo.

Připomeňme i středeční koncert Filharmonie Hradec Králové ve Smetanově síni, kde ji dirigoval v Debutu Pražského jara v Čechách působící i studující Japonec Chuhei Iwasaki a v Bořkovcově Koncertu pro klavír č.2 zahrál sólo talentovaný Marek Kozák.

Nejvíce nadchlo provedení Hudby pro Prahu 1968 Karla Husy, které potvrdilo, že dirigent dosud spíše známý z koncertů filmové hudby, je objevem a festivalový debut mu patřil zaslouženě.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám