Článek
Nové album jste vydali čtyři roky po předešlém. Co se v mezičase dělo?
Nevím, jestli to bylo minulou deskou Turbošanson, anebo houževnatostí, se kterou jsme vystupovali a hráli, ale myslím si, že se nám podařilo více na sebe upozornit. Fanouškovská základna nám roste ve chvíli, kdy hrajeme a lidé nás vidí na koncertech. Za ty čtyři roky jsme odehráli na dvě stě čtyřicet vystoupení, došlo u nás k personálním změnám, máme dva nové hráče, a právě čtyři roky mezi alby nám připadají ideální a zdravé.
Loni jste byli na společném turné s kapelou Divokej Bill, se kterou vás spojuje podobný zvuk a přístup k muzice. Co pro vás koncerty s ní znamenaly?
Byly přínosné v několika ohledech. Mohli jsme se představit obrovskému množství lidí, kteří nás viděli a slyšeli poprvé. Také jsme mohli sledovat služebně starší kamarády při práci, viděli jsme u nich, jak se to dělá a jak jim to funguje.
Pro mě osobně to bylo obohacující i v tom, že jsme si s kluky z Divokýho Billa sedli lidsky. Když někdy poznám nějakého umělce blíže, začnu ho mít rád, jiného naopak přestanu kvůli jeho osobnostním vlastnostem poslouchat.
Rudolf Brančovský, frontman skupiny Poletíme?
Vznikly písně na novince ve čtyřletém období mezi alby?
Některé ano, ale některé jsou staré pět let a více. U naší kapely je běžné, že jsou na desce skladby důvěrně známé, trochu známé a nové. Těm říkáme překvapení.
Co je překvapením nyní?
Písnička Chce to hit!, náš první singl. V jejím zvuku hraje důležitou roli elektrická kytara, což u nás není tak obvyklé, a já v ní zpívám rockově. Někteří fanoušci si myslí, že je to nová tvář Poletíme?, že tak zní celá deska. Ono to tak ale není.
Chce to hit! je o tom, jak kapely touží být úspěšné, mít hit v rádiích a vydělávat dobré peníze. Je to jen částečně autobiografická skladba, mým záměrem bylo fanoušky překvapit a trochu zaskočit.
Překvapením je i to, že písničku Tři kámošky psycholožky zpívá náš houslista Vojta Konečný, trumpetista Jáchym Hájek zpívá Nahou paní a na písni Kameny jsem spolupracoval s pianistou Ondřejem Hájkem. Musel jsem ho nutit, ať to zahraje a zapamatuje si to, protože je to velmi skromný člověk, který nemá ambice prosazovat se s hudebními nápady.
Hovořil jste o tom, že písnička Chce to hit! je částečně autobiografická. Jak moc toužíte být úspěšní vy?
Chceme skládat písně, které na nás upozorní a lidem se budou líbit. Je tu ale otázka a současně oprávněná obava, že kdybychom skládali podle jakýchsi návodů k tomu, jak takové písničky vytvořit, ztratíme obsah, který máme v hudbě rádi, a zřejmě i důvody toho, proč si nás naši stávající fanoušci všimli a oblíbili. Zrovna písnička Chce to hit! dohnala některé k podezření, zda jsme nezabrousili do vod, ve kterých nás nechtějí mít.
Je pořád základním stavebním kamenem vašich textů nadhled?
Určitě ano. Pokorně chci ale říct, že to někdo může nazvat nadhledem a jiný hrůzou. Můj textařský nadhled je spojený s mým humorem. Ve druhém plánu jsou ale v textech určité duchovní hodnoty, které v nich ne každý najde.
Skupina Poletíme?.
V písničce Diana zpíváte o tom, jak trestáte ženu. Na první pohled je poměrně agresivní. To je také nadhled?
Pouštěl jsem ji různým lidem, protože jsem si nebyl jist, jestli mohu pustit do světa písničku, která může být vnímána jako zlá. Byl jsem ale ujištěn, že humoru je v ní dost, a dokonce jsem slyšel, že je vidět, jak jsem měl tu slečnu rád. V tu chvíli jsem si řekl, že ji mohu na desku zařadit. Je to autobiografická píseň. Mé texty jsou buď autobiografické, nebo popisují pocit, jejž právě mám, případně jsou postaveny na příbězích, které jsem slyšel. Ale na novince je i bajka a pohádka.
Album Chce to hit! přineslo jisté změny ve zvuku kapely i v prezentaci. Je to přirozený vývoj?
Absolutně přirozený. Kluci z kapely muzikantsky vyrostli a roli hrála osobnost producenta Jiřího Topola Novotného a to, že jsme nahrávali ve studiu Davida Kollera v Mikulově. Myslím si, že až budeme za čtyři roky natáčet další album, bude ve výsledku vypadat zase trochu jinak.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: