Článek
O závěrečném snímku přitom bylo rozhodnuto až během festivalu, když pařížský soud nevyhověl portugalskému koproducentovi, který požadoval, aby se film v Cannes nepromítal.
„S potěšením mohu oznámit, že pařížští soudci řekli Terrymu i festivalu ano!“ zvolal před jednou z projekcí nadšeně umělecký ředitel festivalu Thierry Frémaux.
Gilliam, bývalý člen britské komediální skupiny Monty Python, který minulý týden prodělal v Londýně mozkovou příhodu, tedy bude moci film, jenž vychází z klasické předlohy Miguela de Cervantese a který chystal sedmnáct let, večer osobně představit.
Snímek s Adamem Driverem, Stellanem Skarsgardem a dalšími hvězdami je s napětím očekáván už proto, že šlo o jedno z nejdramatičtějších natáčení v historii kinematografie. Gilliama potkalo tolik potíží, že o krachu jeho prvního pokusu z roku 1998, kdy film natáčel s Johnnym Deppem v hlavní roli, dokonce vznikl film Ztracen v La Mancha, který byl neuvěřitelnou kronikou karambolů a neštěstí. S lehkou nadsázkou lze tedy říci, že je „druhý pokus“ v Cannes očekáván možná s větším napětím než verdikt hlavní poroty.
Na favorizovaných místech se toho totiž mnoho nemění prakticky od prvních festivalových dnů. Několik filmů ještě přibylo, dobrý ohlas měla například černá komedie BlacKkKlansman, kterou přivezl Spike Lee. Je o tom, jak se afroamerický policista Ron a jeho bílý kolega infiltrují do lokální jednotky Ku Klux Klanu a snaží se ji rozvrátit.
Názory se různí na francouzský En guerre (Ve válce), který je de facto záznamem schůzování a slovních bojů za zlepšení podmínek zaměstnanců. Pořád se však nejvíc mluví o polském a ruském filmu. Někteří si cení víc snímku oscarového režiséra Pawla Pawlikowského Studená válka o vztahu muže a ženy v tomto složitém období, druzí ruského Léta režiséra Kirilla Serebrennikova o rockových ikonách osmdesátých let.
Zajímavé přitom je, že oba filmy mají hrdiny hudebníky, v obou filmech hraje podstatnou roli vynikající muzika.