Jaký byl rozdíl v přístupech k nahrávání minulého a nového alba?

Předešlá deska byla podle mě ve znamení většího experimentu. Produkoval ji Martin Ledvina a před nahráváním mi řekl, že hip hop je žánr, který unese všechno. Byla to výzva i pro něho. Dodal mi odvahu, která nebyla proti mému vkusu, ale kterou bych bez něho asi neměl. Byla to skvělá spolupráce.

Novou desku produkoval ODD, jenž spolupracuje s Atmo Music nebo Sebastianem a na předešlé album dělal většinu beatů. V přístupu k hip hopu je přece jenom malinko konzervativnější než Martin. Přitom je album méně hiphopové než minulé. Jsou na něm více písničky a také nám šlo o atmosféru.

Platilo pro vás i u téhle desky, že hip hop unese všechno?

Nebyli jsme tak odvážní, ale měl jsem určité představy, které tu odvahu evokovaly. Třeba v písničce Ve vzpomínkách, ve které zpívá Nela, jsou odkazy ke countryové hudbě. Možná je jich tam pro někoho moc, ale to já nikdy neřešil. Jde mi o to, abych byl já sám spokojený. V písničce Svoboda zpívá další host, Marcell, melodický refrén anglicky. Ta skladba mi dlouho ležela v šuplíku a já s ní nebyl spokojený.

Pak do ní ale ODD nahrával ve studiu nějakou kytarovou pasáž a já si do ní začal zpívat refrén. Broukal jsem si ho v jakémsi esperantu, které nakonec přešlo do angličtiny. V téhle podobě se mi ta pasáž tak líbila, že jsem ji nechal anglicky i na desce. Přitom jako jazyk svých písniček preferuju češtinu.

Na novém albu se představujete nejenom jako raper, ale i jako zpěvák…

To je další věc, která ho odlišuje od předcházejících desek. Jsou na něm tři písně, ve kterých zpívám. Když píšu texty, přirozeně inklinuju k tomu psát zpěvný refrén. Zpěv je přitom pro mě pořád neprobádané území. Martin Ledvina mi při natáčení minulého alba říkal, že je zajímavé, jak jistý jsem v rapu, ale jak moc plavu ve zpěvu.

Při nahrávání nového alba jsem se před producentem ODD tolik nestyděl, protože se známe dlouhou dobu. Řekl mi, ať zkusím některé refrény nazpívat sám. Zašel jsem za Yannou, která na desce hostuje ve skladbě Hledám a je skvělá zpěvačka, a když mi řekla, že se jí můj pěvecký výkon líbí, souhlasil jsem.

Lipo

Lipo

FOTO: Lucie Levá

Podle čeho vybíráte pěvecké hosty?

Chci, aby zpěvové linky podrželi a pokud možno povýšili. Příkladem je písnička Štěstí, ve které zpívá Debbi. Stal se z ní docela hit, přitom je v ní po textové stránce banální refrén. Slova I love you, you love me jsou na hraně kýče. Věděl jsem, že pokud bych je například zpíval já, ten, kdo není jako zpěvák tolik zajímavý, tak z toho kýč bude. Debbi to ale svým podáním dostala jinam, a navíc jsme k té písni natočili docela zajímavý klip, který tomu úniku od kýče také dost pomohl.

Proč jste vůbec použil tu kýčovitou frázi o lásce?

Štěstí je jediná písnička v mé dosavadní kariéře, pro kterou jsem použil cizí text v refrénu. Poslal mi ho skladatel Pavel Ryška z Brna, který vůbec nedělá hiphopové písně. Líbil se mi, ale zároveň jsem cítil, že je to celé z trochu jiného světa.

Přemýšlel jsem, jak se k tomu postavit, a napadlo mě, že bych se mohl spojit s Debbi. Napsal jsem také velmi osobní texty do slok, které jsou k jednoduchému refrénu v kontrastu.

Ve většině textů jsou témata lásky a vztahů. Proč?

Mám to rád. Mé texty jsou osobní a rád si takové poslechnu i od jiných autorů. Je pro mě přirozené psát o vztazích a lásce. Nemusím se do toho nutit, i když pokud jsou emoce čerstvé, je to pro mě těžší. Částečně je to i jistá forma terapie.

Z textů je patrné, že vaše vztahy nedopadají nejlépe.

Máte pravdu. Některé byly kratší a vášnivější, jiné dlouhodobější a hlubší, ale většinou nevyšly. V mých textech převládají hořké příběhy, z nich je emoce silnější. Ale na desce jsou k těmto tématům i pozitivní texty, třeba Štěstí nebo Hledám.

Platila i pro nové texty vaše dávná touha psát tak trochu básně?

Platila, proto se album jmenuje Lyrika. Ten odkaz se mou kariérou táhne a vytváří mou autorskou estetiku a licenci, za kterou si stojím. Věřím, že je to něco, co na mně oceňují i fanoušci. Mé texty nejsou klasické popové, dávají v mnoha případech možnost jiných interpretací, než je na první poslech patrné.

To kritérium ale současně způsobuje, že se mi nepíšou lehko. V Čechách najdeme technicky lepší rapery, než jsem já. Často ale rýmují tak trochu pro rýmy samotné. Spousta slov a za nimi prázdno nebo rétorická gesta. Já kladu na text a jeho smysl větší požadavky, a tak není vždycky jednoduché dodržet schéma rýmu.

Píšete i básně?

Když jsem studoval vysokou školu, napsal jsem jich spoustu. Mám je uložené, ale nové nepíšu. Poezií se inspiruju, nemyslím si však, že mé texty poezií jsou.

Vycházíte z rapu, ale ve vašem provedení v něm nejsou některé atributy, které má. Například sebestřednost…

Sebestřednost ne, to je pravda. Určitá míra narcismu v něm ale je, protože se zabývám především svými emocemi a řeším je. Minimálně však tematizuju rap, minimálně tematizuju své postavení na scéně, minimálně propaguju osobní příběh, nejsem materialistický, můj vztah k ženám je vrstevnatější, než jak ho vnímají mnozí jiní rapeři. To všechno jsou věci, které neodpovídají tomu, co si u nás většina lidí představuje pod pojmem rap.

Kam na své hudební cestě kráčíte?

Rád bych vám to řekl, ale nemohu. Nemám žádnou programovou estetiku, je to takové dobrodružství.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: