Článek
Zajímá ji především periferie města Jihlavy se svou špinavě našedlou poetikou. Výstavu přesto, anebo možná právě proto, nazvala Hledání velké nádhery. Expozice je k vidění v jihlavské Galerii Alternativa do 8. dubna.
Autorka symbolicky stopuje člověka v městské industriální krajině a všímá si zajímavých kontextů vzájemného soužití člověka, zvířat a panelových monster. Sama také dodává, že velice často, když vyrazí ven, narazí na spoustu „nádhery“. Uvozovky, které ke slovu klade, mají poukazovat na to, že se jedná o krásu baudelairovských květů zla a mršin na cestě.
Ovšem v dnešním mnohdy odcizeném světě by nemělo být jen smutno, a proto fotografka zasazuje své snímky často do ironických kontextů, má ráda nadsázku a velice ráda si hraje s latentní symbolikou.
Protože se cítí jako chodec po městských milnících, zdobí stěnu galerie schematická mapa Jihlavy, na které je na malých barevných papírcích napsána lokalita, v níž fotografie vznikla. Totéž je i u každého díla, tudíž lze po zhlédnutí výstavy vyrazit do města a zkonfrontovat si stav místa v reálném čase.
Autorka pojala vizuál expozice jako procházku městským mikrosvětem. Práce visí na stěnách jako plakáty na nárožích a v interiéru je i červenobílá páska, jež často v ulicích přikazuje směr chůze nebo jízdy.
Dva divocí králíci pasoucí se mezi panelovými domy (Březinky) poukazují na to, že svobodná zvířata si svůj prostor pro existenci snadno najdou.
Ovšem dobrou přizpůsobivost má i současný člověk. Snímek Hlavní nádraží ukazuje chatku stlučenou z materiálu nalezeného v městském prostoru a poukazuje na fakt, že moderní aglomerace je schopná uživit nejen divoké živočichy, ale i člověka. Musí se však vrátit ke kořenům a netrvat na moderním komfortu.
V často depresivních snímcích je téměř vždy naděje. Představuje ji nebeská klenba, jejíž uklidňující modř jako by dávala jistotu.
Proto jsou fotografie Evy Bystrianské koncipovány na výšku, aby zachytily střípek té skutečné a pravé krásy. Krásy neuchopitelného nekonečna.