Článek
Jeho hrdina Yassin se na začátku vydává na cestu z rodné marocké vesnice do velkoměsta. Celá rodina a sousedé se složili na jeho studia architektury v Paříži a od talentovaného mladíka se čeká jediné, uspět, vrátit se a postavit ve vsi ten nejkrásnější dům. To Yassin rád slíbí a nějakou dobu (v rychlém filmovém střihu) nic nenasvědčuje tomu, že by neměl svůj slib dodržet.
Zdárně studuje, v ročníku je nejlepší, a jak se s městem a školou sžívá, zalíbí se mu i dívka, která sice nemá zrovna tělo modelky, ale je milá. Až když jedna sklenka více méně vnuceného alkoholu odstartuje takovou řadu dalších, že Yassin zaspí klíčovou zkoušku, objeví se malér. Před mladíkem leží potupný návrat domů a přiznání, že zklamal a peníze promarnil. To nedokáže.
Dva roky tedy pracuje i žije ve Francii načerno a pak dostane nápad: když si ho nechce za přijatelných podmínek vzít mladá dívka ani stará žena, ožení se s nejlepším kamarádem. Co na tom, že ten má snoubenku, zkrátka si ji vezme později.
Tarek Boudali nevymyslel rozhodně nic nového. Od Zelené karty přes Papírovou svatbu či Kolju až k Pohádkám pro Emu je téma fingovaného sňatku vděčně využívanou startovací zápletkou řady dramat i komedií.
Tentokrát je ještě oživena faktem, že jde o sňatek dvou heterosexuálních mužů, kteří se teď budou muset vydávat za homosexuály. A nejen pár dnů. Komisař, který má povolení k pobytu z důvodu sňatku vystavit, se sám kdysi obětí fingované svatby stal, a tak je nesmiřitelný a odhodlaný takový čin odhalit. Po Yassinovi jde jako ohař, a aby toho nebylo málo, z Maroka do Paříže přijíždí velmi milující a velmi tradicionalistická maminka. Oba kámoši se tedy najednou musejí začít chovat ke každému jinak a lži se rychle nabalují.
Film je samozřejmě předvídatelný jako celek, a nejen to. Divák snadno předem odhalí, i jak dopadne většina jednotlivých zápletek, kterých není s ohledem na množství postav, které se do děje zapojí, málo. Nicméně v rámci žánru bláznivé komedie nelze upřít celku vkusný a občas i nápaditý humor i jednotlivé docela originální nápady.
Podstatné je, že se Boudalimu podařilo celou motanici vztahů, s níž pracuje, dát dohromady tak, že každý ten vztah má svou linii a každý má i pointu. Dal si práci s tím, aby měla logiku už základní zápletka, Yassiniho kámošovi vymyslel jeho vlastní rozumný důvod přistoupit na návrh fingované svatby. Stejně tak pracoval i s jednotlivými menšími příběhovými liniemi, takže i když mohou být občas přitažené za vlasy, v rámci filmu působí v zásadě všechny logicky.
Rovněž většina důležitých postav má vlastní malý příběh, takže je možné si k nim vytvořit vztah a zajímat se o to, co se s nimi a jejich vztahy stane. Místy je humor hodně černý, ale nikoli zlý, například v linii slepého muže s malým vodícím psíkem a pana domácího s velkým zlým psem. A jakkoliv téma hetero/ homosexuality, kolem něhož se film točí, svádí k přehánění a nevkusnostem, je hranice překročena jen výjimečně a mírně, většinou jde o docela vtipné chvíle.
Boudali navíc dobře pracuje s mnoha druhy odlišnosti od té sexuální přes kulturní až k různým barvám pleti, což nabídlo některé zábavné situace i dialogy.
Herecky filmu vévodí sám Boudali a Philippe Lacheau, oba výborní komici, kteří spolupracují už od filmu Babysitting z roku 2014 a oba hráli také v komedii Alibi na klíč, kterou zase napsal a režíroval Lacheau.
Vezmeš si mě, kámo?
Francie 2017, 92 min.
Režie: Tarek Boudali, hrají: Tarek Boudali, Philippe Lacheau, Philippe Duquesne, a další.