Článek
Donedávna pozapomenutá fotografka Jarcovjáková porotu přesvědčila autenticitou své práce, prudkostí a upřímností. Luskačová dostala cenu za dlouhodobý přínos fotografii, její práce jsou dnes podle porotců už součástí českého kulturního dědictví.
Svou výroční cenu asociace udílí pro zlepšení společenské prestiže fotografů. Jejím prvním držitelem se stal Josef Koudelka a později jimi byli třeba kurátoři Vladimír Birgus a Jan Mlčoch, historička fotografie Anna Fárová nebo fotografové Jindřich Štreit, Dana Kyndrová nebo Jan Reich. Asociace udělila ceny také za nejlepší fotografickou publikaci, jíž se stala kniha Josefa Mouchy Válka za studena, a kalendář, za který byli oceněni studenti Vysoké školy kreativní komunikace a vyšší odborné a střední školy Michael.
Pětašedesátiletá Jarcovjáková se vždy pohybovala v extrémech. Žila po hospodách, pracovala na noční směny v tiskárně, fotila v pololegálních gay klubech, učila češtinu Kubánce a Vietnamce. Zároveň se pohybovala ve vysokých uměleckých kruzích, znala se s teoretičkou fotografie Annou Fárovou i výtvarníky stojícími mimo tehdejší oficiální scénu. Její fotografie přibližují černobílou všednost normalizační Prahy i její pozdější podivuhodný život emigrantky v Západním Berlíně a Tokiu.
Loni vyšla obsáhlá kniha Černé roky, která představuje její syrové fotografické a literární deníky z let 1971 až 1987. Podle novináře Jana Vitvara, který ji na cenu nominoval, kniha ukázala, že na okraji umělecké scény i společnosti je tvořící autorka jednou z nejdůležitějších postav české fotografie. „Její předlistopadové dílo u nás svou prudkostí, upřímností a energií nemá srovnání a v lecčems předčí i zahraniční autory, o nichž už se desítky let vyučuje na univerzitách,” uvedl.
Luskačovou nominoval fotograf Jan Pohribný. „Je jedna z nejvýraznějších dokumentaristek obyčejných lidských osudů, slavností a rituálů. Patří, vedle Josefa Koudelky a dalších, ke generaci, jejíž zkušenosti a dílo mají internacionální rozměr,” uvedl. Třiasedmdesátiletá Luskačová svůj první cyklus Poutníci vytvářela v letech 1964 až 1970, koncem 60. let fotografovala na Slovensku. Od 70. let fotografovala v Británii, kde žila, dlouho se věnovala třeba pouličním trhům v Londýně (cyklus Spitalfields). Od roku 1998 vytváří fotografický cyklus z českých masopustů, dalším jejím dlouhodobým tématem jsou děti.