Na Vinohradech hrají o otcích zakladatelích

Neffův román proslavil v druhé polovině 60. let minulého století dnes už legendární televizní seriál režiséra Františka Filipa s hvězdným hereckým obsazením. To, co se vešlo do pětidílného seriálu, může ale jen stěží obsáhnout jeden divadelní večer, a proto se autor scénáře, šéfdramaturg a dramatik Jan Vedral rozhodl jen pro první dva díly románu. I to se však ukázalo být nad síly inscenátorů.

Třiapůlhodinová inscenace líčí osudy rodin Jana Borna (Jan Šťastný) a Martina Nedobyla (Tomáš Dastlík) v celkem obratném sestřihu klíčových situací. Zjevně počítá s divákovou znalostí románu nebo alespoň seriálu. Příběhy Bornů a Nedobylů rámuje civilní vstup herců na scénu s poněkud naivně popisným objasňováním důvodů, jež vedly ke vzniku inscenace. Tento rámec působí až příliš nadbytečně a v závěru i nepříjemně pateticky.

Snaha vtěsnat do jednoho večera Neffův příběh „otců zakladatelů“ nese ovšem nepříjemné důsledky v zjednodušení postav, postrádajících bohatší hereckou charakteristiku. A to přes veškerou snahu vesměs dobrých hereckých výkonů. Například Dastlíkův Martin Nedobyl vychází jako jednoznačně negativní postava, což má ovšem základ už v samotné dramatizaci, od počátku je exponován jako zrádce kamaráda a pragmatický prospěchář, s Bornem jsou poté rivaly v lásce k praktické a půvabné vdově Valentině (Antonie Talacková).

Ostatní ženy jsou vtěsnány do jednobarevné polohy: rozmazlená a nedospěle romantická Líza (Markéta Frösslová), praktická až cynická Hana (Zuzana Vejvodová) a citově exaltovaná Marie Schönfeldová (Sabina Rojková), na niž ovšem v závěru už téměř nezbyl čas a prostor.

Režisér Radovan Lipus se snažil ze všech sil vytvořit poutavou rodinnou ságu velkého jevištního obrazu. Slouží mu k tomu jednoduchá scéna, kdy řada solidně vyhlížejících skříní sugeruje stejně dobře kasárna či nádraží jako měšťanský pokoj až po stále skloňované pražské hradby, a kostýmy, uniformy, paruky i projekce dostatečně navozují atmosféru poloviny 19. století.

Početné herecké obsazení včetně aktérů vinohradského mimického sboru a na scéně hrajících muzikantů i hojný (a dobře zvládnutý) zpěv dobových písní dodávají inscenaci ráz historické fresky i hudební komedie. Celým dějem prochází postava komentátora a vypravěče (někdy zbytečně zdvojujícího dění na scéně) v sympatickém podání Jaroslava Satoranského, který se zároveň v účinné zkratce zhostí několika menších rolí.

Sňatky z rozumu jsou pro vinohradskou scénu trefně zvoleným titulem. Jeho realizace však není bez problémů. Stálo však za úvahu, zda román nerozložit do dvou celovečerních inscenací, což by mohl být i dobrý marketingový tah – věrný vinohradský divák by nepochybně rád přišel na obě dvě. A inscenátorům by se uvolnil prostor pro méně hektickou štvanici, než jakou předvádí pokus vtěsnat vše do jediného večera.

Celkové hodnocení: 65%