RECENZE: Akademie vybroušeného pop rocku na koncertu Toto

Už v roce 1978 se skupina zformovala v Los Angeles z nejvyhledávanějších studiových hráčů tehdy mladší generace s jasným úmyslem nesloužit pouze jiným (byť s hvězdnými jmény), ale udělat si také něco svého. Už v roce 1984 byli Toto vybráni, aby složili a nahráli oficiální hudbu pro olympiádu v Los Angeles, o rok později zase natáčeli hudbu k charitativnímu megahitu We Are The World. Ale zpět k jejich pražskému koncertu.

Na rozdíl od minulého vystoupení, které přilákalo především muzikanty, hudební novináře a fajnšmekry, byl jejich úterní koncert zcela vyprodán. Zahájili ho ne úplně přesvědčivě novinkou Alone. S mnohem vřelejším přijetím se setkala následující Hold The Line, kde je však nutno přiznat určité tuzemské specifikum. Pochází z alba Isolation (1984), které patřilo k těm nemnoha západním vlaštovkám, jež přistály i na našem hudebním trhu. Takže ji publikum, vesměs středního věku, zná nad jiné důvěrně, neboť takové desky byly událostí a málokdo si je nechal ujít.

Živý průřez čtyřicetiletou kariérou samozřejmě zahrnoval i další hity Rosanna s báječnými instrumentálními sóly nebo Africa, při níž si publikum vděčně zazpívalo s frontmanem Josephem Williamsem.

Zajímavým nápadem byl akustický set, v němž další původní členové Steve Lukather, David Paich a Steve Porcaro připomněli v ukázkách s patřičným komentářem další hitové kousky.

Včetně přídavku The Road Goes On nabídli Toto stočtyřicetiminutový hudební zážitek, místy snad trochu akademický, ale precizní a mistrovsky vybroušený. Je snad zbytečné dodávat, že za ústřední čtveřicí rozhodně nezaostávali ani další čtyři pódioví hráči.

Čtyřicátiny se prostě oslavují ve vybrané společnosti.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: