Hlavní obsah

RECENZE: Tlumočník je bolestivé drama, které nabízí i skulinu pro legraci

Novinky, Stanislav Dvořák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Koprodukční drama Martina Šulíka Tlumočník přijíždí posíleno svatozáří z Berlinale do českých kin. A skutečně to není špatné.

Trailer k filmu Tlumočník Video: bioscop

 
Článek

Kdybychom měli Tlumočníka posuzovat jako drama, které nás má přesvědčit, že se skutečně mohlo stát, začalo by to skřípat. Motivace vídeňského bonvivána sdílet cestu do jiné země s mrzoutským tlumočníkem se nejeví jako dostatečná, podobně i motivace židovského tlumočníka, který už je v důchodu a pracovat vlastně nepotřebuje a navíc svého nespolehlivého kumpána nemá rád (hlavně na začátku).

Ve filmu však existují různé žánry a mezižánry a pravdivost některých uměleckých příběhů může být jiná, vyšší než ta doslovná.

Sofistikovaný scénář dostal hloubku a přichystal i různé zvraty. Začíná jakousi hořkou parodií na revenge thriller, kdy židovský tlumočník (Jiří Menzel) jede hledat důstojníka SS, který mu zlikvidoval rodiče. Divákovi je samozřejmě hned jasné, že křehký Menzel nevytáhne M16 a nezačne „kosit“ rakouské důchodce. Brzy se plány změní a mstitel se chová spíš komicky včetně dětinského vyškrábání hakenkreuzu na schránky.

Velmi zkušený a známý herec Peter Simonischek (protagonista hitu Toni Erdmann) přitom Jiřího Menzela pochopitelně přehrává. Starý Vídeňák, milovník života a pití a málo úspěšný, i když snaživý lovec mladších žen, tedy vyrazí s nudným sucharem na Slovensko, aby zjistil, koho vlastně jeho otec zavraždil.

Foto: Bioscop

Tlumočník

Poměrně originální a těžko zařaditelný příběh se vyvíjí v holocaust-road-movie s prvky komedie. Počáteční srandičky, kdy mladé ženy s chlípným důchodcem různě žertují spíš ze soucitu, než že by něco skutečně proběhlo, přecházejí ve velice autentické líčení Slovenska 40. let. Ze scén, kde starci vzpomínají, doslova mrazí.

Režisér Martin Šulík bolestivě otevírá známý problém, totiž že někteří lidé na Slovensku se za svůj nešťastný „štát“ vůbec nestydí. Za všechno, co se tam dělo, nemohli jen Němci. A když přijde řeč na židovskou a romskou otázku, je neuvěřitelné, co můžete dodnes slyšet. Ostatně v Rakousku a Česku se to čas od času objevuje také.

Lehce naťuknutá paralela s novou válkou na Ukrajině do příběhu nezapadá úplně stoprocentně, ale obecně se dá pochopit jako další případ nacionalismu a hlouposti podpořený ruskými politiky a vedoucí až k vraždění nevinného obyvatelstva.

Celkové hodnocení: 75%

Reklama

Výběr článků

Načítám