Výpravný kostýmní film podle námětu a scénáře české autorky Mirky Zlatníkové vznikl k výročí 300 let od narození Marie Terezie a naštěstí nesklouzl k usedlému a nudnému životopisu proslulé reformátorky habsburské říše. Nejnáročnější koprodukční titul, jaký Česká televize dosud realizovala, se úrovní zpracování přiblížil standardu bohatších západních produkcí a vychází vstříc i aktuální oblibě historických látek, kterou odstartovala a živí seriálová tvorba v anglosaských zemích.

Nabízí jak bohatou výpravu a celkově atraktivní vizuál, tak historii pro nejširší publikum, zpracovanou tak, aby byla blízká současnému divákovi, ale zároveň aby neutrpěla podstatná historická fakta a téma.

Scénář se soustředí na zhruba desetileté období v životě mladinké princezny, kdy se rozhoduje nejen o jejím dalším soukromém osudu, ale zároveň také o budoucnosti habsburské říše. Pokouší se přitom svižně skicovat svěží obraz temperamentní a poněkud svéhlavé dívky i jejího mladého manželství s Františkem Štěpánem Lotrinským, které brzy po sňatku začaly narušovat panovnické povinnosti společně se slabým a nejistým politickým postavením habsburské říše v Evropě.

Zkušený režisér Robert Dornhelm snímku zčásti vtiskl i esprit lehké konverzační a situační komedie, takže vstoupil do hry o diváka s mnoha trumfy v ruce. K nim patří i obsazení, kdy se každá z národních produkcí snažila obsadit populární osobnost. Jako král Karel VI. se představil jeden z nejobsazovanějších rakouských herců Karl Fritz, v klíčové roli obratného politika a jeho vlivného rádce, prince Evžena Savojského jeho populární kolega Karl Markovics, matku Marie Terezie a její sestry Marie Anny, královnu Alžbětu Kristýnu ztvárnila Zuzana Stivínová.

Právě Stivínová a Fritz vyjádřili v dokonalých hereckých zkratkách jak tragikomiku vztahu trápeného nutností zplodit dědice i úzkoprsostí dvora a panovníka, tak jeho hloubku, k níž stačí jediné gesto: její hlava opřená o jeho shrbená záda.

Františka Štěpána hraje Vojtěch Kotek jako trochu lehkomyslného svůdníka, ale zároveň živoucí a vřelou osobnost, která se nechce nechat svázat společenskými pravidly, zejména těmi vídeňskými, zvlášť když je na jiných dvorech až tak vážně neberou. Ale ani politickými intrikami, natož svým oficiálně podřadným postavením u dvora, přestože jeho mužská ješitnost ho ponouká se roli „jenmanžela“ občas vzepřít s podobnou chlapeckou trucovitostí jako později svému sokovi v lásce. Nezatížen vladařením je zcela pochopitelný jako kterýkoli současník a jeho drobný francouzsko-lotrinský truc vůči habsburskému protokolu roztomile sekunduje přímočaré dětské vzpurnosti, s níž si Marie Terezie začne klestit cestu k vysněnému sňatku.

Marie-Luise Stockingerová je okouzlující. Především jako nezkušená, poněkud zbrklá dospívající dívka, plná čerstvě probuzených vášní a síly vůle, ochotná si kdykoli dupnout, ale v případě potřeby i maličko uhnout a s dvorskými autoritami, zejména církevními, to nějak žensky skoulet. Její postava je pak zcela srozumitelná i ve své rodící se „panovnické“ stránce, a to na své cestě od dětské upřímnosti k pochopení, že za pokrytectvím dvora a diplomacie, které se jí tolik příčí, se skrývají tvrdí hráči, které nelze tak snadno přechytračit v knihovně a jejichž přičiněním se figurky na mapě mohou vmžiku proměnit v promarněné životy.

Obtíž však představuje pozdější citová zápletka s Mikolášem Esterházym. Cesta od vzplanutí vlivného šlechtice ke korunovaci uherskou královnou je v příběhu poměrně rychlá a zdůvodněná především Františkovou náklonností k ženám než čímkoli podstatným mezi panovnicí a mocným maďarským šlechticem.

Snímek však postrádá především něco výraznějšího z dění v Uhrách, přesněji řečeno politické zázemí jako v případě vídeňského dvora. Pravda, projev Marie Terezie s dítětem v náručí v uherském sněmu je historiky zmiňován a je i efektní, ale důsledkem přece jen byly desetitisíce uherských vojáků poslaných na obranu dosud nijak nemilované habsburské říše.

Film tedy možná moc spěchá, aby se vešel do dvou stominutových dílů. Proto budí otázku, jestli by takto koncipovaný příběh ze života mladé panovnice nevydal na větší minisérii.

I s ohledem na to, že už první část se v poslední fázi začala trochu vléct – poté, co se po sňatku, který představoval přirozený vrchol dosavadního vyprávění, snažila následující období života u dvora a v Toskánsku rychle ve zkratkách překlenout.

Marie Terezie

ČT 1, 1. a 2. ledna, 20 hod. Námět a scénář: Mirka Zlatníková, režie: Robert Dornhelm, hrají: MarieLuise Stockingerová, Vojtěch Kotek, Zuzana Stivínová, Karl Fritz aj.

Celkové hodnocení 85 %