Divadlo 2017: Pojem divadlo se rok od roku komplikuje

Na první pohled nebyl uplynulý rok o nic horší ani lepší než předešlé. Divadelní umění urazilo další krůčky na cestě za svým vývojem, pojem imerzního divadla, včleňujícího diváka do procesu aktivního spoluvytváření představení, se už stal součástí běžného slovníku, stejně jako fakt, že místo inscenací se stále častěji objevují na jevišti projekty. A i s tím samotným jevištěm je to často nejisté.

Přes všechny formální inovace ale zůstává v platnosti to nejzákladnější: nedojde-li k prolnutí prožitku jeviště s hledištěm, je celkem jedno, zda šlo o projekt anebo klasickou činohru či operu. A stane-li se tak (jak praví Kecal v české operní klasice), mění se i ostřílený kritik v okouzleného diváka.

Takových radostných okamžiků se událo letos poskrovnu, ale byly. V operní sféře se o ně postaraly spíše mimopražské scény, jak ostatně dokázala i podzimní bilanční přehlídka tvorby všech domácích souborů Opera 2017. Opeře dominuje stále víc brněnský soubor ujasněnou dramaturgií i inscenačními výsledky, svou úroveň si drží ostravská opera, jež boduje i festivalem věnovaným současné tvorbě. Za inspirativními zážitky stojí za to se vypravit do Liberce na inscenace Lindy Keprtové a Martina Doubravského či do Plzně, jejíž soubor letos obohatil repertoár o původní operu Jakub Jan Ryba Miroslava Kubičky.

Činoherní divadlo mělo své vrcholy a propady, jeho stále pestřejší výraz vede ale k tomu, že na jednoznačném označení obou konců hodnotové škály se dnes kritici shodnou stále vzácněji. Pro ty, kteří vyznávají divadlo, v němž nad formálními experimenty vítězí autenticita a umění živé herecké osobnosti, je tu stále Dejvické divadlo či ostravská Komorní scéna Aréna.

A mezi nimi desítky inscenací vznikajících od Chebu po Šumperk, při nichž lze vychutnat jedinečný zážitek z hereckého umění, myšlenkového obsahu i kvalitní zábavy. Ať už je to zkušebna loutkářského Naivního divadla s úžasnou ekologicko-filozofickou divadelní básní, anebo hala brněnského výstaviště s Heřmanovou inscenací operního Fausta a Markéty.

I letos hostila Praha řadu zahraničních souborů a osobností. K tradičně kvalitním festivalům patřila Letní Letná či Pražský divadelní festival německého jazyka, jehož závěrečná inscenace vídeňského Burgtheatru se řadí k zážitkům roku.

Konstantní součástí každé roční bilance je postesknutí nad neutěšenou finanční podporou umění. Do nového roku vstupujeme s novým ministrem kultury. Tak snad i s nadějí, že se podfinancované živé umění dočká konečně zasloužené pozornosti ze strany státu, jemuž by mělo záležet na kulturní vyspělosti svých občanů.