Článek
„Balancujeme mezi češtinou a angličtinou. Funky hudba a soul jsou původně americké žánry. Vznikly z gospelu, což je vlastně americká lidová hudba. Angličtina je navíc ohebná a zpěvná, proto je těžké do naší muziky dostat dobrý text v češtině. Bereme to ale jako výzvu. Na našem minulém dvojalbu byly skladby s anglickými texty a ty samé s českými. Nešlo ale o překlady, to nefunguje,“ vysvětlil Právu trumpetista a vedoucí kapely Petr „Harmy“ Harmáček.
Před nahráváním nového alba do skupiny přišel zpěvák Jakub Vaňas. Předtím pobýval v Americe, kde v rámci studentského programu navštěvoval střední školu. Bydlel v tamní rodině a zpíval v kapele, kterou měl jeho americký „bratr“.
„Dostalo se mu kvalitní jazykové průpravy, takže má skvělou anglickou výslovnost a výborně frázuje. Patří mezi asi pět procent zpěváků v téhle zemi, kteří zpívají anglicky a přitom vědí, o čem. I proto je nové album hlavně anglicky.
Na příští rok už ale máme připravených pár písniček s českými texty,“ tvrdí Harmáček.
Vizuálně si řada fanoušků plete Vaňase s Vojtou Dykem. „Musel si na to zvyknout. Ona to ale není náhoda, protože Vojta Dyk u nás asi čtyři roky zpíval,“ usmál se Harmáček.
V textech kapela vypráví o věcech z běžného života. „Na desce je třeba písnička I Love You Baby. Měl jsem takové období, kdy jsem neustále chodil do studia a chystal novou hudbu, a má přítelkyně začala mít pocit, že ji dávám na druhou kolej. Musel jsem ji obejmout a vysvětlit, že muzika umí tvůrce totálně pohltit. A přesně o tom vypráví ten text,“ popsal Harmáček.
V textu písně That’s Funk se zase snaží posluchačům přiblížit, co je funky. Přiznal ale také, že když ho žádný text nenapadne nebo když je ten, který napsal, hloupý, raději nechá skladbu jenom v instrumentální verzi.
„K funky jsem se dostal, když mi bylo deset, chodil jsem na základku. Byla u nás tehdy vlna jeho popularity, ale potom ji vyhnal hip-hop, který je přímočařejší a jednodušší. Dnes mám pocit, že se funky vrací. Osobně si ale myslím, že jeho největší rozmach ve světě proběhl v sedmdesátých a osmdesátých letech
„K funky jsem se dostal, když mi bylo deset, chodil jsem na základku. Byla u nás tehdy vlna jeho popularity, ale potom ji vyhnal hip-hop, který je přímočařejší a jednodušší. Dnes mám pocit, že se funky vrací. Osobně si ale myslím, že jeho největší rozmach ve světě proběhl v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Byla tu ale tvrdá normalizace a funk se do naší země prakticky nedostal,“ řekl Harmáček. Cítí, že mladá generace posluchačů dnes
funky přijímá. Domnívá se totiž, že mnohé české popové písničky jsou „až moc ubrečené“, a tak lidé hledají optimistickou energii.
„James Brown říkal, že když se do místnosti čtyřikrát čtyři metry nažene třicet černošských párů, nechají se tam hodinu souložit a pak se vyženou, tak vůně, která po nich zůstane, je funky,“ usmál se Harmáček.
Top Dream Company jsou na scéně od roku 2004. Původně jich bylo dvanáct, ale postupem času se lidé měnili a v současné době je jich v sestavě deset.
Plníme si své sny
„V začátcích nás nejvíce inspirovala americká kapela Tower of Power. Ta to všechno odstartovala. Vzali jsme si její skladby jako studijní materiál, abychom se do toho stylu ponořili. Hráli jsme zpočátku písně její a dalších funky kapel, ale postupně jsme se dostali k vlastní tvorbě. Během dalších let jsme žánr spojili se soulem, diskem nebo reggae, vyzkoušeli jsme toho hodně. Nyní razíme názor, že chceme hrát funky na pozitivní úrovni, nic komplikovaného, protože chceme lidem připravit hezký zážitek. Oni nám to pak na koncertech vrátí, a to je krásné,“ svěřil se Harmáček.
Vzpomenutí Tower of Power se dostali i do názvu Top Dream Company. První slůvko totiž nese začáteční písmena ze slov v jejich názvu. „Jinak to bereme tak, že jsme hudební společnost, která si plní své sny,“ uzavřel Harmáček.
Na jaře kapela vyrazí do klubů, v létě pak na festivaly. Chystá už i další album.