Název mého alba je metafora

„Baví mě skládat písně, na druhou stranu mě nebaví dělat je obyčejně. Mám rád klasickou strukturu, která je něčím rozbouraná a něčím vzrušující. Na některých skladbách z nového alba jsem spolupracoval s Honzou Andrem. Bylo to poprvé, kdy jsem s někým skládal pro svou desku, takže přístup k melodii a formě byl trochu jiný než dosud. Navíc jsem měl nejdříve napsané texty, teprve potom vznikly hudba a melodie,“ osvětlil Právu okolnosti vzniku novinky Boris Carloff.

Byť je v jeho skladbách nadále mnoho elektronických zvuků, považuje se za písničkáře. Respektive za indie písničkáře, což je termín, který světová hudební scéna zná.

FOTO: Lucie Levá

Základem jeho tvorby je čistá písnička, leč o tom, jakou bude mít výslednou zvukovou podobu, se rozhodne posléze. Elektronika mu pak nabízí možnost zvolit pro skladbu jakýkoli zvuk bez asistence dalších muzikantů. Dává mu to svobodu a nezávislost. „Každé mé album odhaluje, v jaké životní fázi jsem se nacházel. První je o tom, jak jsem utíkal od špatných věcí, které se mi staly. Druhé je zase o tom, jak jsem se změnil, a třetí je o mém vlastním světě, který jsem si vytvořil a v němž žiju. Je pro mě příjemný, takže se v té bublině cítím dobře,“ prozradil Boris Carloff.

Všechna textová sdělení v písních jsou osobní. Při zpěvu sice používá angličtinu, ale věří, že byť jsou texty navíc metaforické, je jejich sdělení jasné, a pokud si je posluchač přeloží do češtiny, snadno je pochopí.

„Měl jsem zvláštní dětství. Nechodil jsem moc mezi ostatní děti a pořád jsem si četl, prostě učitelské dítě. Uměl jsem číst už od čtyř let a každou knihu, která mi přišla do ruky, jsem doslova hltal. Byl jsem tak spokojený. Žil jsem v bublině, v níž jsem cítil velký klid. Když jsem vyrostl, tak jsem se samozřejmě dostal více do venkovního světa. Což je samozřejmě výborná zkušenost, ale teď cítím, že se mi do života zase vrací klid, jaký jsem zažíval v dětství. Jsem rád sám, baví mě nikam nechodit a uzavřít se,“ řekl k obsahu alba Boris Carloff.

Solipsismus, podle kterého je album pojmenované, je myšlenkový směr, jenž v devatenáctém století defi noval německý filozof Arthur Schopenhauer. Podle něho člověk není schopen posoudit, jestli je situace kolem něho reálná, anebo se odvíjí jen v jeho mysli.

„Název mého alba je metafora. Vytvořil jsem si vlastní svět jako bublinu, stejně tak jsem si vytvořil svůj hudební svět, který je na desce prezentován,“ přiblížil.

FOTO: Lucie Levá

Kolekce byla nahrána v České republice a v Chorvatsku. „S Honzou Andrem jsme natočili základy na jeho chalupě kousek od Prahy. Nefungovalo tam topení a pořád tam bylo jedenáct stupňů. Když jsem pak nahrávky poslouchal, připadaly mi dost mrazivé. Zbytek desky jsem dodělal letos v létě v Chorvatsku, kde máme s manželkou dům. Někdy bylo až čtyřicet stupňů a my tam nemáme klimatizaci. Nebyl to záměr, ale vyšlo to tak, že deska vznikala ve dvou naprosto rozdílných atmosférách,“ uzavřel Boris Carloff.

Zajímavé je, že celková nálada alba je velmi severská. To ale není novinka, vždyť v Praze žijící umělec má právě ke chmurným severským oblastem vztah. V minulosti už nahrával například na Islandu.

Na jaře vyrazí na turné, přičemž je možné, že na nepochybnou kvalitu alba zareagují i pořadatelé koncertů v zahraničí. Vyšlo totiž i u německého vydavatelství s tím, že si posvítí na tamní trh. Mnohá žánrová rádia v zahraničí už ostatně písničky z desky hrají.