Inscenace Bull britského dramatika Mika Bartletta měla premiéru v roce 2013 a pro pražské publikum ji nastudoval režisér Filip Nuckolls. V minimalistických kulisách tvořených pouze dvěma kusy nábytku tři hlavní účinkující rozpoutávají psychologickou hru jak mezi ztvárněnými charaktery, tak s myslí diváků.

Jména postav, ač často zmiňovaná a využívaná v ději, nejsou zdaleka tak důležitá jako archetypy, jež herci ztvárňují. Privilegovaný dominantní samec, kariéristická ledová královna a ošuntělý otloukánek, který věří na férový přístup a tvrdou práci. Ti tři jsou součástí pracovního týmu a jeden musí z kola ven. Rozhodnout má šéf v podání oblíbeného Ladislava Hampla, jenž však hraje spíše okrajovou postavu. A to jak časem stráveným na scéně, tak úlohou v bitvě o místo.

Hlavní psychologický boj se totiž odehrává před jeho příchodem v první polovině hry a zejména mužské postavy Jana Jankovského (agresor) a Kryštofa Rímského (oběť) podávají velmi autentické výkony. V roli vypočítavé inteligentní mrchy jim zdatně sekunduje Hana Kusnjerová. Co je pravda, co je lež? Zvítězí taktika a špinavé praktiky nad bezelstností a naivitou a kam až mohou dobrého člověka ve špatné situaci dovést okolnosti? Na tyto i mnohé další otázky nabízí inscenace odpovědi.

Hra bude mnoha divákům blízká i skutečností, že téměř každý se s podobnými postavičkami ve školce, škole či práci setkal. Nechybí ani dnes v divadelní tvorbě tolik oblíbené vulgarismy. Účel ale někdy světí prostředky a Bull nepochybně projednává téma, o němž by se mělo diskutovat. A ač je hra především o násilí psychickém, dobře mířená facka v závěru může být katarzí pro nejednu zraněnou duši. A zároveň i viditelně rudým důkazem, že herci se svých rolí chopili s nepředstíraným zápalem.