V textech alba Hostina dominuje přírodní lyrika. Za inspirací chodíte přímo do krajiny?

Písně vznikaly v posázavské krajině. Je mou přirozenou inspirací spolu s ostatními zážitky a zkušenostmi, protože v ní již dlouho bydlím. Podkrkonoší, odkud pocházím rodem, a Krkonoše, kde jsem žila a skládala své první písně, například Chlapci na tom horním konci, také stále miluji a stále se k nim vracím. Alespoň v myšlenkách, když nemohu zajet sama. Netrpím nadprodukcí, ale mám za všechna léta mnoho nažito, což se možná do písní přetavuje. Měly by být vždy ryzí.

Písně pro album vnikaly dlouho, o některých jako Dub a Trnkoví jste mluvila už v době vydání předchozího alba. Proč nastal vhodný čas k jejich nahrání až nyní?

Vhodný čas nastal shodou náhod, i když ani ty vlastně nebývají nahodilé. Neměla jsem vnitřní potřebu nahrávat album. Oslovení od nakladatelů v mezičase bylo milé, ale nic mi neříkalo. Získala jsem nový pohled nebo nadhled na priority a důležitost vydávání desek. Asi to bude znít zvláštně, ale písně nedělám kvůli prezentaci na nahrávkách. Píši je proto, že se jimi sama proměňuji. A ony proměňují mě.

Navíc jsem se již několik let, jen s krátkými vycházkami v přírodě, která mi dodávala energii, starala o nemocnou maminku, předtím s její pomocí o manžela. Jednou v roce jsem mohla být na deset dní u moře, v Chorvatsku, kam jsme jezdili s muzikanty, a potom ve Španělsku s přáteli a s lidmi z chráněné dílny Lemniskáta.

Tam se loni na prosluněné terase zrodil nápad Vlasty Urbanové, vedoucí Lemniskáty, vytvořit album s ručně malovanými obaly, které vyrobí právě dílna. Najednou vše zapadlo jako klíče do správných zámků a album Hostina bylo vytvořeno s radostí a láskou za velmi krátkou dobu.

Na albu Dagmar Voňkové dominuje přírodní lyrika.

Na albu Dagmar Voňkové dominuje přírodní lyrika.

FOTO: Galén

Skladby posledních dvou alb jako kdyby souvisely, dotvářely obraz krajiny, stromů, ročního cyklu. V případě Slunci ležím v rukou jste ovšem volila spolupráci s pianistou Zdeňkem Zdeňkem, zatímco nyní jste točila sama. Vyžadovaly písně pro Hostinu jiný, čistě osobní přístup?

Všechny písně vytvářím jen pro hlas a kytaru tak, aby byly soběstačné, aby k nim nebylo nutno nic přidávat. Ale zároveň zůstávají otevřeným prostorem pro představivost a slyšení jiných. Než se začaly točit písně na předchozí album, již dlouho jsem je hrála na koncertech.

Zdeněk Zdeněk, vynikající jazzový pianista, je slyšel a přišel za mnou s návrhem, že by je rád v nahrávacím studiu doprovodil. Předchozí album Slunci ležím v rukou je tedy i záznamem toho, jak Zdeněk zpodobnil svou vizi o písních.

Ale písně se mají hrát takové, jaké jsou. Proto se na novém albu obešly bez dalších nástrojů. Je možné, že posluchači nebo jiní hudebníci, podobně jako Zdeněk Zdeněk, mohou v těch nahrávkách místo pro další nástroje slyšet a přidávat si k nim vlastní orchestříky, představy a zkušenosti. To ovšem nebylo v prvním plánu, když jsem skladby psala.

Vaše písně působí jako intuitivní dotýkání něčeho živého pod povrchem. Píseň Vrť se, prute zní, jako byste sama měla proutkařský talent. Máte?

Jednou jsem na zahradě měla proutkaře, hledal místo pro studnu březovým a lískovým prutem. Ale nekopalo se, máme obecní vodovod. Myslím, že pod povrchem země voda je a je jenom otázka, jak moc hluboko.

Je ale vážné, že jí pod povrchem ubývá a přemisťuje se jinam, mizí z míst, kde je potřebná. Vidím to na stromech v okolí. V srpnu shazují listy a obětují pro přežití část ovětvení. Nedávno jsem se nachomýtla v blízkosti provádění vrtu. Byl to zážitek dost intenzivní. Laparoskopie planety vrtákem, za řevu motorů.

Osobně ráda přírodu pozoruji. Dlouhodobě. Jednou jsem zkusila jít polem čistým po bílé jinovatce, jako to dělají srnky, a pak šla poslepu zpátky. Šlápoty ukázaly, že nohy mě vedly stejnou cestou tam i zpět. Jsem zvědavá, kam a jak dojdu nyní. Cítím, že Hostina by nemusela být mou poslední nahrávkou, bude-li smysluplně naplněna. O Hostině si myslím, že naplněna byla.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: