Na konci loňského roku zemřel kytarista Radim Hladík a s jeho odchodem skončila i činnost skupiny Blue Effect. Vydal jste se na několik koncertů se svou kapelou Walk Choc Ice, nicméně jste též začal pracovat na sólové desce. Proč jste se tak rozhodl?

Loni na podzim jsem se po dvanácti letech v Blue Effectu a dvanácti letech v roli moderátora na rádiu RockZone cítil unavený. Potřeboval jsem se zastavit, o což jsem si řekl odchodem z rádia. Začal jsem se věnovat své rodině, se kterou jsme se přestěhovali za Prahu, abychom na sebe měli víc klidu a času. Jako muzikant jsem ale byl v bodě nula, a tak jsem vymýšlel, co budu dělat dál.

Oslovili mě Walk Choc Ice s tím, jestli bychom mohli znovu obnovit činnost, ale ukázalo se, že šest lidí, kteří mají práci a rodiny, bude těžko fungovat profesionálně. Letos jsme nicméně odehráli čtyři vystoupení v rámci oslav pětadvaceti let od vzniku kapely.

FOTO: Jakub Jelen

Současně jsem se rozhodl, že se udělám sám pro sebe, a vymyslel jsem sólový akustický program, na kterém v první polovině zahraju největší hity Blue Effectu a Walk Choc Ice a ve druhé své písničky ze šuplíku, které průběžně vznikaly poslední čtyři roky. Loni v lednu jsem si řekl, že do toho takhle půjdu, a nato mi zavolala sestřenice, která pracuje v zámku v Kostelci nad Orlicí, odkud pocházím, a nabídla mi, abych si tam udělal koncert.

Do dubna jsem pak vyhodil písničky ze šuplíku, které mě nenaplňovaly, a dopsal nové. První byla Padám vzhůru, přičemž z těch šuplíkovek zbyla jen Láska je v nás!, která byla mou reakcí na narození syna Matyáše. A potom jsem začal vystupovat jako sólista.

Kdy jste dospěl k tomu, že nahrajete desku?

S tou myšlenkou jsem si samozřejmě pohrával docela brzy, ale aby k tomu došlo, museli za mnou přijít Alice a Dan Frimlovi, kteří mi nabídli své studio a producentskou, a v případě Dana i autorskou, spoluúčast.

Nové album se nese v popovém duchu, přitom jste se dosud spíše prezentoval jako rockový zpěvák. Kde se ve vás ten pop vzal?

Už v dětství. S mámou, tátou a bráchou Martinem, který bubnuje ve Walk Choc Ice, jsme doma poslouchali mimo jiné Beatles. Jsou mé hudební mateřské mléko, na nich jsem vyrostl. Pop ve mně byl vždycky, byl i ve tvorbě Walk Choc Ice, protože v některých písničkách jsou velmi popové polohy.

Stejnou lásku ale chovám i k jiným stylům, například k jazz rocku. Bytostně toužím ve své hudbě styly propojovat, a proto se cítím být ztělesněním crossoveru. Mám ho ostatně i ve svém jméně. Pop je základ, další styly se do mě dostaly proto, že bez nich nemůžu tvořit ani žít.

Proč je na vaší desce i písnička Sluneční hrob, kterou proslavil Blue Effect?

Jednak proto, že se mi za roky působení v té kapele dostala každým tónem i slovem pod kůži. Chtěl jsem také vzdát hold Radimu Hladíkovi, proto jsem k nahrávání té skladby přizval kytaristu Michala Pavlíčka. Hlavně jsem ale chtěl posluchačům ukázat spojitost, respektive most mezi mým působením v Blue Effectu a novým sólovým projektem.

Texty písniček jsou velmi osobní. Je v nich otisk vašeho života a myšlení?

Naprosto, stejně jako ve vizuálu alba. V každém slově jsem já. Podnětem k vydání desky byla ztráta úžasného člověka, čímž mám na mysli Radima Hladíka i svého dědu. Podnětem je i vyrovnání se s těmi ztrátami a poznání, že mám skvělou ženu Petru a syny Matyáše a Tondu, které bezmezně miluju. V textech jsou ztráta a nalezení, tedy bolest a štěstí. O tom album je.

FOTO: Jakub Jelen

Jakou myšlenku Radima Hladíka si životem nesete?

Myslím na něj každý den a někdy je to pro mě velmi emotivní. Mám pocit, že tu se mnou je, a nemohu si zvyknout na to, že tu ve skutečnosti jeho tělesná schránka už není. Mohl jsem být dvanáct let vedle něho a od něj i jeho ženy Zlaty jsem si odnesl spoustu dobrých rad a myšlenek. Byl to poctivý chlap, skvělý muzikant a loajální člověk.

S Blue Effectem jsme hráli sto padesát koncertů ročně, a ne všechny byly nejlepší. On mi ale říkal, ať si každé vystoupení užiju naplno já sám a nikdy nepochybuju o tom, jestli to někoho zajímá.

Budete s písněmi z alba koncertovat?

Některé jsem představil 8. listopadu na malém křtu v Musicpointu Supraphon v Praze a 12. března 2018 proběhne v pražském Paláci Akropolis velký křest, na němž poprvé představím svou novou kapelu. Potom budeme hrát na festivalech a na příští podzim plánujeme klubové turné.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: