Recyklus tour bylo od začátku naladěné ekologicky. Smýšlejí tak i vaši fanoušci?

Záměr připravit turné s takovou tematikou nestál na tom, že bych chtěl očividně měnit věci. Chtěl jsem položit otázku a vzbudit diskusi, což se podle mě stalo. Nedílnou součástí našich koncertů jsou autogramiády, které probíhají až do chvíle, kdy se podepíšeme poslednímu člověku. Na nich se v diskusích dozvíme spoustu věcí.

Třeba to, že jejich oblíbený interpret přišel s ekologickou tematikou, vedlo mnohé k tomu, aby se začali o věci zajímat a vyhledávali na internetu stránky, o nichž jsem psal nebo je doporučoval na svých sociálních sítích. Je to i důvod, proč jsme se rozhodli v turné pokračovat. Myslím si, že teď bude docházet k ještě hlubším a vážnějším diskusím. Na ně by pak mělo navázat další turné, které se mi v hlavě začalo rýsovat poté, kdy jsem zjistil, že diskuse je potřebná věc. Jinak ale spoléhám na svědomí každého člověka.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Jak se vám další turné rýsuje?

Chtěl bych na něm poskytnout místo lidem, kteří mají lék na nějaké společenské nešvary. Mám totiž pocit, že naším velkým problémem je, že spolu nemluvíme. Dává to pak prostor těm, kteří si myslí, že mohou mluvit za nás. V tom vidím obrovské nebezpečí.

Následujícím turné bych tedy chtěl podnítit lidi k tomu, aby si spolu povídali, aby sdíleli své životy a učili se hledět na věci z různých úhlů pohledu. Hrdě se hlásím k označení pravdoláskař. Chci pravdu a lásku zbavit pejorativního významu a vrátit jim to, čím skutečně jsou. Podle mě jsou to totiž léky na cestu, kterou nastupujeme po všech těch mementech počátku jednadvacátého století, kterých bylo dost. Dalajlama vyhlásil jednadvacáté století stoletím dialogu a já s tím souhlasím.

Následující turné bude probíhat v době, kdy u nás budou parlamentní volby. Budou tématem vašich koncertů?

Budu se bránit tomu, abych něco vyprávěl, protože nechci lidem říkat, co mají dělat. Myslím si, že je daleko důležitější, aby člověk sám se svým svědomím zhodnotil, co dělá, a byl za to odpovědný. Když někdo s někým souhlasí a chce ho podpořit, měl by umět vyargumentovat, proč to dělá. Ve smyslu mého přístupu k lidem je v podstatě jedno, kdo koho volí. Důležité je, aby každý věděl proč.

Jaká nyní podle vás česká politická scéna je?

Za můj názor hovoří to, že jsme do našich smluv dali klauzuli, že nebudeme vystupovat na akcích, které jsou dotované holdingem Agrofertu. Už jen jeho vstup na hudební a festivalovou scénu je velkým zásahem do umění a zábavy. Jeho přítomnost na takových akcích není nezištná. Je naopak hodně zištná. Politika v agitačním módu podle mě do hudby nepatří.

Dalším tématem nadcházejícího turné je nová písnička A pak, která by mohla naznačovat, kam budete ve své tvorbě dál směřovat. Má až countryový nádech a text o tom, že se vracíte takříkajíc do své stáje, ke své rodině. Je to důležité sdělení?

Nedávno se mi narodilo třetí dítě a já se rozhodl, že nechci mít nikdy pocit, že jsem se jim málo věnoval. Rozhodl jsem se tedy hudební kariéru podřídit své rodině. Ale protože hudba je nedílnou součástí jejího života, rodina se vlastně stala součástí hudby, tedy mé kariéry.

Léta jsem naléhal na svou ženu Tamaru, abychom spolu něco udělali. Dlouho odolávala a svolila až nyní. Nazpívala se mnou písničku A pak. Jsem za to rád, protože si myslím, že třeba před třemi lety by to nebylo pochopeno tak, jak to může být pochopeno teď. Tamara podle mě byla v takové zvláštní nemilosti. Nyní mám pocit, že už jsme vnímáni jako rodina.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Napsal jste tu písničku se záměrem, že v ní bude vaše žena zpívat?

Nenapsal. Ale ona si přišla pro klíče ke mně do zkušebny, když jsem ji nahrával, a já ji požádal, aby si se mnou zazpívala. Udělala to, a když jsem pak píseň pustil klukům z kapely, řekli mi, že je to ono. Já si to myslím také, sdělení v ní je takhle mnohem komplexnější.

Skládá vaše žena vlastní písně?

Skládá a já je obdivuju. Přál bych si, aby časem vydala své album, byť vím, že by to měla těžké. Ale třeba se jednou v této společnosti přestane mít za to, že ten, kdo chodí s někým, kdo něco dělá, na něm automaticky parazituje.

Mohla by se objevit nějaká píseň vaší ženy ve vašem repertoáru?

Myslím, že ne. Jednak proto, že neumím zpívat cizí písničky a ani je zpívat nechci, a také si myslím, že Tamařin talent je natolik multiumělecký, že by si měla své skladby zpívat sama.

Jak vypadají přípravy na vaše nové album?

Myslel jsem si, že už mám pro ně všechny písně hotové a začnu je aranžovat a nahrávat. Jenže nedávno jsem měl schůzku s Jordanem Hajem, který bude natáčet klip k písničce A pak, a ten přišel se zajímavým konceptem. Řekl mi, že by bylo hezké, kdybychom připravili komplet několika písniček spojených jedním videem s určitým příběhem a vývojem.

Myslím si, že je to dobrý nápad, jenže z písniček, které mám, se do toho konceptu v návaznosti na skladbu A pak žádná nehodí. Zavřu se tedy do zkušebny a zkusím vymyslet něco nového. Už dlouhou dobu ostatně hovořím o tom, že bych chtěl připravit něco konceptuálního. Budu se také rozhodovat o tom, jestli nové album natočím s kapelou, anebo úplně sám, jak mi moji muzikanti z Cílové skupiny neustále podsouvají.

Je to zatím jenom jedna z vizí, nemám to do hloubky promyšlené. V nejbližší době bych však chtěl vydat dvě písničky, které budou navazovat na A pak.