Adaptace stejnojmenného románu J. M. Ledgarda má s kultovními Wendersovými filmy společnou snad jen sympatickou žánrovou neurčitost. Děj se věnuje krátkému pařížskému setkání pohledné oceánoložky (Alicia Vikanderová), která se připravuje na náročnou podmořskou expedici, a skotského špiona (James McAvoy) vydávajícího se na nebezpečnou misi do Somálska.

Tři částečně se prolínající vyprávěcí roviny – v Paříži, na dně oceánu a v Somálsku – nesou motivy a vyprávěcí vzorce romance, dobrodružného filmu a thrilleru. Namísto snahy o jejich plynulé provázání však Wenders předkládá nesourodé fragmenty. Zmatený scénář naplněný patetickými dialogy, banalitami a instantními pravdami pak režie nepovyšuje, a tak Submergence připomíná zastaralou televizní inscenaci.

Spíše než s Wendersovým filmem, který nenabízí kvalitu potřebnou k zakoupení do české kinodistribuce ani k uvedení na některém z tuzemských festivalů, se čeští diváci setkají s novinkou Sebastiána Lelia, jehož předchozí snímek Fantastická žena vstupuje do našich kin v listopadu.

Disobedience (Neposlušnost) je pro chilského režiséra prvním anglicky mluveným dílem. Newyorská fotografka Ronit (Rachel Weiszová) se v něm po smrti otce, rabína v londýnské ortodoxní komunitě, vydává do Británie, aby se s ním naposledy rozloučila a vyřídila potřebné náležitosti.

Vřelé přijetí ji ale rozhodně nečeká, čelí odměřeným a nedůvěřivým pohledům členů společenství. Ronitin značně liberální pohled na svět, na tomto místě vnímaný jako nežádoucí rebelie, a zejména opětovné shledání s nejbližší kamarádkou z dětství (Rachel McAdamsová) tak rychle rozdmýchají tlumené emoce.

Univerzální příběh o relativitě vnímání hranic svobody se rozvíjí zvolna a zejména ve své první polovině je scenáristicky i režijně propracovaný, když napětí jen výhružně probublává silně konzervativním prostředím. Žel jakmile začnou situace později eskalovat, snímek se uchýlí k překotné dramatičnosti. Navzdory tomu patří Leilovo drama mezi nejzajímavější premiérově uváděné filmy, jež letošní festival nabízí.