Článek
V minulosti jste již vystupoval s Českou filharmonií. Nyní se českému publiku představíte s jiným orchestrem, ale zajímalo by mě, jaké jsou vaše nejsilnější vzpomínky na dosavadní spolupráci s českými hudebníky?
Mnoho mých vzpomínek je spojeno s dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Vrátit se do Prahy a vědět, že už ho nepotkám, bude velmi smutné. Nicméně vzpomínky zůstanou a on bude vždy svým způsobem s námi.
Naposledy jsme společně absolvovali velké americké turné. Vystupovali jsme snad všude včetně Carnegie Hall a pro orchestr to byl triumf. Byl jsem na všechny ohromně pyšný a těšilo mě, že jsem toho součástí. Bělohlávka si všichni vážili jako hudebníka a dirigenta, byl to ale i výjimečný muž. Skromný, milý a velkorysý.
Nyní budete hrát Koncert pro klavír a orchestr F dur od amerického skladatele George Gershwina. Co na něm máte rád?
Ten koncert je úplně jiný než většina klasického repertoáru, protože Gershwin byl jedinečný hudebník. Je snad jediný, kdo si jako skladatel získal respekt ve světě jazzu i klasiky. Jeho skladby jsou hrány ve všech světových sálech, v nichž se hraje hudba Shumanna, Ravela a dalších. Je to mistrovské dílo dvacátého století.
Jean-Yves Thibaudet zahraje v Praze.
Je v něm slyšet jazz, protože ten byl jeho jazykem. Zároveň jde o klasické dílo, které má návaznost na soudobou hudbu. Cítím v něm spojitost s Ravelem, se kterým se Gershwin znal a cítili k sobě respekt a obdiv. Gershwin měl, podobně jako třeba Čajkovskij, obrovský dar nacházet nádherné hudební motivy, ze kterých jste unešení a ještě doma si je zpíváte. V jeho hudbě cítím radost, vykouzlí vám na tváři úsměv. Je to hudba z období po první světové válce, ještě než přišla finanční krize. Myslím, že se v ní žilo krásně. Lidé tančili, pili a kouřili. New York byl tehdy šťastné město a v té hudbě je to slyšet.
Jaký je váš vztah k jazzu?
Jsem velmi zvídavý člověk a v životě jsem se vydal mnoha směry. Snažím se být hudebně co nejvšestrannější. I jazz mám rád a nahrál jsem dvě jazzová alba. Kromě toho mě baví objevovat jakékoliv hudební světy, například jsem se podílel na hudbě k několika filmům.
Nebráním se ničemu. Občas spolupracuji i s popovými zpěváky. Každá zkušenost je obohacující, pokaždé se něco naučím.
Býváte představován jako milovník francouzské hudby přelomu devatenáctého a dvacátého století. Je toto období opravdu vaší specialitou a největší vášní?
Kromě naprosté klasiky typu Beethovena nebo Mozarta nejčastěji a opravdu rád hraji hudbu z období romantismu, Brahmse, Schumanna, Chopina nebo třeba Liszta. Ale není to nic výlučného, zajímá mě veškerá hudba po tu současnou.
Jean-Yves Thibaidet.
Skoro každý rok si objednávám nová díla. Nechávám si psát koncerty od současných skladatelů. Například koncert od Jamese MacMillana jsem už hrál více než pětatřicetkrát, což je na současnou hudbu neobvyklé. Na další roky mám dojednaných několik dalších děl.
Myslíte, že má současná vážná hudba šanci přetrvat, tak jako například Mozartova díla z osmnáctého století, která se hrají dodnes?
To je velmi dobrá otázka, ale nejsem si jistý, zda na ni znám opověď. Vše ukáže jedině čas. Osobně nevidím důvod, proč by to tak nemohlo být. Mnohé ty skladby mají stejnou úroveň, jako to nejlepší z klasiky. Navíc si vezměte, že například o Stravinského hudbě si jeho současníci mysleli, že je příšerná. Nikdy by je asi nenapadlo, že se bude hrát dodnes.
Hudba je stejně jako jiné formy umění založená na emocích. Když tvoříte s přesvědčením a vznikne něco osobního a silného, má to šanci přetrvat. Důležité je nekalkulovat, ale být autentický.
Vystoupí s vámi Gustav Mahler Jugendorchester, v němž hrají hudebníci do dvaceti šesti let z různých evropských zemí. Čím je ten soubor jedinečný?
Myslím, že lidi naprosto ohromí a nadchne jeho úroveň. Na světě je mnoho orchestrů z mladých hudebníků a některé z nich jsou opravdu dobré, ale tento má výjimečnou kvalitu. A přestože se jeho členové proměňují, úroveň celku je velmi konzistentní. Navíc mají nakažlivé a inspirující nadšení, vášeň a energii mládí. Je krásné sledovat jejich úsměvy a radost, když se seznamují s nějakým dílem poprvé.
Většinou vystupujete v oblecích od britské návrhářky Vivianne Westwoodové. Jak vaše spojení vzniklo?
Navrhuje pro mě oblečení už asi patnáct let. Potkal jsem ji na večírku v Curychu, byl to večírek společnosti, která jí dodává hedvábí. Seznámil nás tam společný přítel. Hned jsme si sedli, hodně jsme si povídali. Poprosil jsem ji, zda by pro mě něco nenavrhla, a tak kromě přátelství vznikla i spolupráce.