Zpěvák Martin Čupka, kytarista Rony Janeček, baskytarista Filip Vlček a bubeník Adrian Janeček míní, že v Praze působící kapela dosáhla na české klubové scéně s anglicky otextovanými rockovými skladbami téměř maxima možného. Nyní by ráda zamířila také do zahraničí.

Pravidelně opatřujete své písně videoklipy. Ten poslední jste zveřejnili na začátku srpna a je ke zbrusu nové skladbě Zeddknot. Je na tom postavená prezentace kapely?

Adrian Janeček: Podle nás je v dnešní době standardní odevzdat fanouškům skladbu v co nejširší podobě, tedy audiovizuální. Videoklip má podtrhnout pocit, který jsme do ní vložili. Tím, že si je většinou natáčíme sami nebo úzce spolupracujeme s těmi, kdo pro nás klipy točí, tomu napomáháme. Také se v rámci svých možností snažíme o to, aby byl výsledek co nejprofesionálnější.

Vlček: Jako konzumenta hudby mě na YouTube pouze obrázek u písničky nebo lyric video nepřimějí věnovat jí tolik pozornosti. Z tohoto dojmu jsme vycházeli, když jsme se rozhodli nabízet lidem kompletní servis.

Je drahé natočit kvalitní videoklip, se kterým jste po profesionální stránce spokojení?

Čupka: Máme to štěstí, že máme v kapele Adriana, který se věnuje grafickému designu a produkci videoklipů. Z toho důvodu jsme schopni pořídit je za přátelskou cenu. Jinak to je záležitost deseti až statisíců.

John Wolfhooker jsou v nejlepším smyslu slova ambiciózní kapela.

John Wolfhooker jsou v nejlepším smyslu slova ambiciózní kapela.

FOTO: archív kapely

Adrian Janeček: Zkusil jsem to, když jsme se rozhodli natočit videoklip k písničce Stubborn. Bylo to na začátku roku 2014 a s přítelkyní Alexandrou Hraškovou, která je fotografka, jsme si pustili pár tutoriálů čili návodů k použití, vzali si kameru, šli jsme do zkušebny, pověsili v ní červenou žárovku a natočili s kapelou klip. Dopadl dobře a od té doby jsme dělali i několik dalších, přičemž se snažíme, aby byly stále lepší. Jako kapela jsme ale pracovali i s jinými tvůrci.

Který z videoklipů je váš nejzdařilejší?

Vlček: Za mě je to ten k písni Chupacabra. Točili jsme ho v roce 2013 a neměli jsme nic připraveného. Dohodli jsme se jen, že půjdeme na ulici, budeme hrát a uvidíme, co se stane. Byl to nakonec skvělý den, který jsme večer zakončili oslavou natáčení klipu, přičemž jsme ho stále ještě točili.

Mimochodem, byl to náš první videoklip, a jeho atmosféra je podobná atmosféře okamžiků, kdy jsme tu skladbu nahrávali. Tehdy jsme také nevěděli, co se stane. Jako kapela jsme spolu byli druhý den a za sebou jsme měli jednu jedinou zkoušku. Všechno ale vyšlo skvěle, a to se přeneslo i do natáčení a konečné podoby klipu. Písnička i klip nás stále velmi dobře vystihují.

Čupka: Osobně mám nejraději poslední videoklip k písničce Zeddknot. Líbí se mi vizuálně a nejvíce se s ním ztotožňuju.

Řekl bych, že Zeddknot je zatím hudebním i vizuálním vrcholem vaší kapely...

Rony Janeček: Přitom je za jejich vznikem zajímavý příběh. Odjeli jsme letos na začátku roku do studia v Divíně na východě Slovenska. Vlastně by se dalo říct, že na konec světa, kde nebyl internet a topili jsme si tam dřevem. Žili jsme v bývalém mlýně, kde studio je, s kočkami a v nahrávací místnosti jsme dva týdny spali. Nevezli jsme si žádné hudební nápady, jeli jsme tam s tím, že vzniknou na místě a my je rovnou zpracujeme a nahrajeme.

John Wolfhooker.

John Wolfhooker

FOTO: archív kapely

Fungovalo to tak, že každý den vedl jeden člověk. Měl právo veta, rozhodoval v okamžicích, kdy jsme se nedokázali dohodnout. Když přišel nápad na Zeddknot, byl to Filipův den.

K prvnímu riffu mě přivedlo video na YouTube, ve kterém Stevie Terreberry čte z djentového slovníku. Inspirovalo nás to natolik, že jsme si to, jak by skladba měla vypadat, začali kreslit. Pro jednu z částí skladby jsme jako inspirační vizuál vybrali například kresbu Batmana, kolem kterého srší blesky a prší. Představoval pro nás pocit, který by z té části měl být cítit. Chtěli jsme ho zvukově znázornit.

Vlček: Pravda je taková, že akordy, které jsou v refrénu, existovaly v tom sledu už asi dva roky. V Divíně, kde je jen zřícenina starého hradu a to studio, jsme ale všechno vymysleli jinak. V první části první sloky se rapuje. Text k ní jsem napsal já, protože jsem byl vytočený ze své tehdejší přítelkyně. Martin ho pak dokončil a od mého tématu se úplně odtrhl.

Proč jste vůbec odjeli do studia nepřipravení?

Rony Janeček: Předtím jsme skládali tak, že jsem většinou vymyslel nějaký riff a tím pádem jsem dal rodící se skladbě svůj vlastní pocit. Potom přišel někdo další, vymyslel další část a přidal tak svůj pocit.

Do studia v Divíně jsme odjeli nepřipravení proto, že jsme chtěli, abychom do nových skladeb dali všichni stejný pocit. Předpokládali jsme, že se tam naše vnitřní pocity spojí. Napomohli jsme tomu například i tou vizualizací, kdy jsme si všichni při skládání skladby Zeddknot představili Batmana. Mám dojem, že se nám podařilo vytvořit opravdový celek.

Vlček: Pro mě je největší satisfakcí, že jsme během celé skladby dokázali udržet společnou náladu, a přesto jsme si zachovali kapelní specifikum, tedy že rádi mícháme žánry.

Adrian Janeček: Je ale třeba podotknout, že ve studiu v Divíně jsme nebyli poprvé. V roce 2013 jsme v něm nahrávali své první cédéčko, které se jmenuje John Wolfhooker.

Kolik písniček jste v Divíně nahráli?

Adrian Janeček: Pět. Druhou bychom chtěli zveřejnit 13. října.

Nikdy jste se netajili tím, že byste chtěli uspět v zahraničí. Jak se vám to daří?

Čupka: Kromě koncertů v České republice a na Slovensku se nám v září 2015 podařilo vystoupit na kanadském festivalu EnvolEtMacadam. Na letošní rok jsme měli naplánované první zahraniční turné, ale nakonec z něho sešlo. Promotér, který ho zajišťoval, ho zrušil z osobních důvodů, které pro nás byly pochopitelné. Věříme tedy, že se nám v příštím roce konečně podaří další koncerty v zahraničí absolvovat. Pracujeme na tom.

Vlček: Doufám, že nové skladby a klipy k nim budou zajímat i někoho v zahraničí. Prostřednictvím internetu nám přišla spousta pozitivních odezev i na náš předchozí materiál.

Rony Janeček: Máme velké ambice, to je pravda. Osobně si myslím, že je můžeme naplnit tím, že budeme tvořit tak zajímavou hudbu, že bude jedno, odkud jsme. Snažíme se prosadit v Čechách, což se nám zatím daří a jsme za to velmi vděční, a snažíme se být zajímaví i pro lidi v zahraničí. Konkurence je obrovská, a tak k tomu přistupujeme absolutně profesionálně. To je náš koncept.

Myslíte si, že jste už na české scéně dosáhli maxima?

Vlček: Bude to možná znít namyšleně, ale s ohledem na to, že jsme anglicky zpívající kapela, tak asi z velké části ano.

Rony Janeček: Procento lidí, kteří v Čechách poslouchají hudbu, jakou hrajeme, je totiž poměrně nízké. Myslíme si, že většina těch, kteří se o moderní rockový crossover zajímají, už o nás ví. Kdekoli hrajeme, velká část lidí tam zná naše texty a zpívá si je s námi. Je jich ale moc málo na to, abychom se mohli hudbou, kterou děláme, živit. U nás už téměř nemáme kam růst, proto máme ambice dostat se do zahraničí.

Vlček: Chtěli bychom se hudbou živit. To je sen snad každého muzikanta.