Ústí nad Labem je místo, kde si často podávali ruce významní umělci. Například slavný spisovatel a autor románů o náčelníkovi Vinnetouovi Karel May tam na konci devatenáctého století žil. Stejně jako Doerella ho v tvorbě inspirovala krása krajiny.

Malíř byl představitelem krajinomalby období romantismu a také průkopníkem fotografie v severočeské metropoli. Témata hledal především v Českém středohoří a Podkrušnohoří. Zajímala ho nejen čistá příroda bez lidí, ale i městská panoramata, architektura, obyvatelé vesnic či rozrůstajících se aglomerací.

Doerellova díla mají romantizující poetiku.

Doerellova díla mají romantizující poetiku.

FOTO: katalog výstavy

Výtvarně čerpal z klasického romantismu, což je nejvíce patrné především u akvarelů Studie architektury. Antický sloup, historizující schodiště se zábradlím, vodní hladina i divoká příroda jsou typickými znaky uvedeného stylu. Mnohem zajímavější jsou však syrové skici, při nichž si vystačil s obyčejnou černou linkou na bílém papíře. Některé návrhy opatřil nejen barvami, ale jednomu například přikreslil zdobný zlatavý rám. Je obdivuhodné, že už v tomto stadiu měl autor v hlavě finální podobu celého uměleckého díla.

Je dobře, že kurátor vedle skic zavěsil i hotové práce. Lavírovaná kresba tuší Laně prezentuje tvůrce jako precizního pozorovatele se smyslem pro zmapování sebemenšího detailu, například srsti zvířat či listoví stromů. Dva portréty uhlem malíře Antona Raphaela Mengse (1728–1779), ústeckého rodáka působícího v Římě či Madridu a tvůrcova uměleckého vzoru, představují výtvarný hold jeho osobnosti. Malíř má v očích směs hrdosti i zasmušilosti a působí trochu jako androgynní antický bůh.

Vedle výtvarného přínosu mají Doerellovy skici i význam historický. Je na nich vidět, jak do tehdy romantického severočeského kraje pronikají prvky průmyslové revoluce. Z panenské krajiny trčí komíny pekelných kuchyní, ze kterých k zatím čistému nebi začíná stoupat dusivý černý dým.