Článek
V románu Život v Paříži, můj splněný sen krok po kroku vypráví, co ji do francouzské metropole dostalo, a snaží se o zachycení všech svých pocitů. Nic nového ani autentického však bohužel nepřináší.
Lisa Anselmová prožila po smrti matky životní změnu, kterou potřebovala, aby se mohla pohnout kupředu. Tou byla cesta z New Jersey do Paříže, do vysněného bohémského bytu, aby tam začala nový svobodný život. Celý proces autobiograficky popsala, a byť jde o beletrii, někdy zapomíná, že musí myslet i na čtenáře. Z vyprávění se totiž občas stává suchopárný popis, v němž se autorka zbytečně věnuje nudným a nedůležitým věcem.
Paradoxem je, že momenty, které s tématem cesty do Paříže vlastně vůbec nesouvisely, byly těmi nejsilnějšími a nejautentičtějšími. Na počátku vyprávění autorka předkládá čtenáři svůj komplikovaný a ne zcela zdravý vztah s matkou. Odkrývá vzájemnou závislost a následnou nezměrnou bolest po její smrti. Následuje zdlouhavý popis výběru budoucího dokonalého domova a jeho zařizování.
Tyto pasáže mohou potěšit snad jen fanoušky bytového designu a katalogů nábytku, protože čtenáři mohou pramálo dát. Komponuje je navíc jako nudný a stylově nijak ošetřený popis.
Čtenář by mohl očekávat román, který přinese především ochutnávku pařížské atmosféry, příběh okořeněný nonšalancí a sofistikovaným bohémstvím. Byť se o to autorka snažila, tento záměr se jí bohužel nepovedlo naplnit. Přestože v Paříži fyzicky je, v textu se soustředí na přízemnosti. Nonšalanci a sofistikovanost postrádá, což je velká škoda.
| Lisa Anselmo: Život v Paříži, můj splněný sen |
|---|
| Jota, překlad Ina Leckie, 280 stran, 298 Kč |
Celkové hodnocení: 50 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: