Josef Němec (1922–2000) představuje na výstavě nejen klasické obrazy, ale také mozaiku či prostorové objekty. Umělecky vychází z výtvarné moderny poloviny dvacátého století. Sahá ke snovosti surrealismu, hranatosti kubismu nebo nejednoznačnosti symbolismu.

Svorníkem všech jeho děl je zvláštní nehmatatelné tajemno. Evokuje ho především volba barev. Ty mají potemnělé odstíny a halí dané téma do soumračného oparu.

Herec a malíř Jan Kanyza promluvil na vernisáži.

Herec a malíř Jan Kanyza promluvil na vernisáži.

FOTO: Jan Šída, Právo

Martin Němec naopak sází na výraznou barevnost. Vzhlíží se v jedovatosti barev pop artu i komiksové dynamice figury. Obraz Velká Pieta z roku 2010 proporcemi postav evokuje spíše magazínovou tvorbu kreslířů. Ovšem díky tomu může i do rozměrných pláten dostat pohyb a životnost.

Jan Němec prezentuje užité umění, přesně propagační grafiku ve formě filmových plakátů či reklamních motivů.

Pomyslně ve své tvorbě kříží dědův smysl pro krásu jednoduchosti tvaru a otcovo pochopení výtvarné řeči barev. Jeho plakáty se opírají především o stručnost a jasnost podané informace.

Josef Němec: Archeologická krajina II., 1966.

Josef Němec: Archeologická krajina II., 1966.

FOTO: Jan Šída, Právo

Třeba ten k Formanově filmu Hoří má panenko využil nosné téma volby královny krásy. Proto výtvarník zvolil coby centrální motiv dívčí tělo ve spodním prádle s logem filmu na nahém břiše.

Na vernisáži hovořil herec a malíř Jan Kanyza o tom, že umění by mělo překonávat fenomén nazvaný horror vacui, tedy strach z prázdnoty.

A dodal, že po zhlédnutí výstavy musí dát této teorii za pravdu. Buď jak buď, můžeme na něj zapomenout aspoň po dobu, co se díly kocháme v galerii.