Setkávají se lidé všech generací. Někteří jezdí do Hronova už několik desetiletí, jiní dorazili poprvé. Dokonce i Boženka Saláková, nositelka Zlatého odznaku J. K. Tyla, jejíž věk se kryje s ročníkem festivalu a divadelnímu umění zasvětila většinu života.

Hrát začala v šestnácti letech a členkou horažďovického souboru je od roku 1958, což je rok, kdy většina hronovských účastníků ještě nebyla na světě. Dokonce ani jejich rodiče. Letos přijela do Hronova poprvé a náležitě si to užívá.

Že je Jiráskův Hronov mezidruhovou a mezižánrovou přehlídkou, na které vedle sebe můžete vidět nejklasičtější činohru i praštěný experiment, dokázalo hned „předskokanské“ páteční představení souboru Vrchlický z Jaroměře. Mimochodem, soubor prý uchovává jako relikvii psaný souhlas slavného básníka s tím, aby soubor byl pojmenován jeho jménem.

Jaroměřský soubor, režírovaný hercem Klicperova divadla z Hradce Králové Janem Sklenářem, dobře, s velkým citem a pochopením ztvárnil olbřímí román bratří Mrštíků Rok na vsi. Šestatřicet herců na scéně Jiráskova divadla je zřejmě nejen letošní rekordní počet a téměř tříhodinové představení udrželo bez problémů diváckou pozornost a zaujalo řadou velmi dobrých hereckých výkonů, souhrou a neokázalým realistickým herectvím, v nejlepších kreacích schopným prožitku i lehce laskavě humorného odstupu.

Bergman, xenofobie i Genesis

Podobně klasický, leč poctivý přístup k látce a tématu, nabídlo i Rádobydivadlo Klapý osobitou dramatizací filmového scénáře Bergmanových Lesních jahod… dlouhá cesta. Sled obrazů prolínajících přítomnost s odskoky do minulosti spojuje postava doktora Isaka Borga, jenž se cestou na svou jubilejní promoci dozví o sobě mnoho nového. Výkon Jaromíra Holfeuera v hlavní roli by obstál i na profesionální scéně.

Pro ty, kteří vyznávají méně tradiční divadelní poetiku, je v Hronově rovněž pestrá nabídka. Soubor Inverze Most přivezl představení To si viděl, v němž se ambiciózním, leč poněkud povrchním způsobem vyrovnává s otázkami rasové či jiné nesnášenlivosti. Co mají společného homosexuál, židovka, skaut a zamindrákovaná oběť kyberšikany? Skoro nic, anebo úplně všechno. V případě čtveřice z mostecké Inverze však zůstalo spíš u pojmenování, vášnivých vykřikování a pomazávání se bělobou či hlínou. Škoda, protože zaujetí tématem z výkonů rozhodně znát bylo.

Podobně ambiciózně, ale s patrnější společenskou i filozofickou hloubkou a závažností se do tématu konfrontace starozákonních příběhů zavánějících zločinem se současným právním systémem vložil slovenský soubor Uložiť jako z Bratislavy. Pojednávanie vo věci Genesis vystavuje postupně obžalobě Judu, který prodal (se svými bratry) sourozence Josefa do egyptského otroctví, Jákoba za neoprávněně získané otcovské požehnání, Abrahama za pokus synovraždy a nakonec Evu, nositelku prvotního hříchu.

Celé je to nahlíženo principem absurdního soudního procesu, vedeného komisní předsedající promítanou na plátno a z konfrontace biblické a současné argumentace plyne i vděčně přijímaný humor. A když je nakonec ze scény vykázán i samotný soubor, je analogie s dnešní situací (nejen) slovenského divadla velmi citelná i čitelná. Na Slovensku zřejmě ještě daleko více než u nás.

Na Valérii se shodnou všichni

Velká očekávání provázela inscenace Valérie a týden divů souboru Latrina Magika při V. A. D. Kladno. A oprávněně. Dokonale zvládnutá forma hororu od nápadité výtvarné stránky přes organické zapojení hudby (všichni aktéři jsou výbornými muzikanty a zpěváky) až po jednotlivé herecké výkony a kolektivní režii vytvořilo stylově precizní divadelní skvost, který diváka nepustí po celou hodinu ze své lehce mrazivé magie.

Za zmínku by samozřejmě stála i další představení, Útěk letos oceněného souboru HOP-HOP ZUŠ Ostrov s herecky přirozenými, byť věkově trochu odrostlými představiteli dvou teenagerů na útěku z domova i před vlastními problémy, anebo hravě převyprávěná klasická detektivka Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor, zlý pes!, dokonale načasovaná jako předpůlnoční oddechovka v horkém sále hronovské Sokolovny.

Festival se zdárně rozběhl, organizace klape, všichni bydlí, stravují se a horlivě se věnují divadelnímu umění, ať už v roli aktérů, diváků či seminaristů. Jen na náměstí scházejí žluté odpadové pytle pro spoustu denně produkovaného plastového odpadu. Na ekologii se trochu pozapomnělo. Možná i proto, že všichni žijí naplno divadlem. O jeho smyslu, byť na divadlo samé má každý trochu jiný názor, v Hronově nikdo nepochybuje.