Po loňském intenzivním koncertování jste letos až do června měli s Dead Daisies volno. Vídal jste se v první půlce roku s kolegy z kapely?

Vlastně ne. Žiju v Nashvillu, David Lowy v Sydney a New Yorku a Brian Tichy s Markem Mendozou s Davidem Aldrichem v Los Angeles. Nejsme blízcí sousedé. Navíc míváme v pauzách každý vlastní sólové projekty.

Část kapely, včetně mě, vyrazila v mezičase na vlastní turné. Já jsem jel šňůru akustických koncertů ve Spojených státech.

Jste velmi aktivní. Na cestách trávíte většinu roku. Nechce se vám občas zůstat doma a prostě jen tak odpočívat?

Samozřejmě, a dokonce to i dělám. Letos jsem byl doma celý leden a únor. Potom jsem v březnu a částečně i v dubnu vyjel na turné, pak přišel ještě další čas odpočinku.

Mimochodem, všimla jsem si správně, že jste si letos k narozeninám dopřál vlastní tour bus?

Ano. Z Tennessee jsem si pro něj se ženou dolétl do Tampy na Floridu. Zpátky už jsme cestovali v dárku, který jsem si sám koupil. Byla to naše malá dovolená. Koupil jsem ho pro rodinné i kapelní účely. Můžeme v něm jet na turné i s manželkou a psy na víkend.

S The Dead Daisies jste vydali už tři alba. Pravda, je na nich několik coververzí, ale stejně je to za pět let existence poměrně dost. Co vás vede k takové aktivitě?

Upřímně řečeno, musím v tomhle směru vzdát hold svým spoluhráčům. Všichni jsou úžasní muzikanti a skladatelé, mistři svého oboru. Díky tomu nikdy ve studiu netrpíme nedostatkem nápadů. Už jsme začali psát písně na další desku.

V létě pojedeme na turné a na podzim se nejspíš opět sejdeme, abychom dali dohromady nové kusy. Každý z nás přinese odhadem tak deset nápadů, dohromady máme tuny materiálu. Když se sejde tolik dobrých kytaristů, vzniká nová hudba velmi snadno. Těžší je přijít s novými náměty textů, ale i to zvládneme.

John Corabi v The Dead Daisies zpívá a také skládá.

John Corabi v The Dead Daisies zpívá a také skládá.

FOTO: Petr Horník, Právo

Kdo je v kapele největší tahoun, kdo se o ni nejvíce stará?

Kapelu založil David Lowy, je tedy tak trochu jeho dítě. Ale všichni se rádi a hodně angažujeme. Dohromady připravujeme setlisty, skládáme, prostě se podílíme na chodu kapely. Když vzniká nová deska, pokaždé se všichni sejdeme a píšeme dohromady. Je to týmová záležitost. Nemyslím, že by měl kdokoli z nás větší slovo než ostatní.

Letos vyšlo vaše živé album Live & Louder. Vzniklo během vašich loňských koncertů

Ano. Nejdřív jsme koncertovali v Evropě, potom jsme jeli do Japonska a Jižní Korey, poté jsme se vrátili do Spojených států, kde jsme vystupovali před Kiss. Potom jsme se opět vrátili do Evropy a jeli chvíli s kapelou The Answer. Tehdy jsme nahráli pár koncertů, z čehož vzniklo to album.

V kapele jste samí protřelí muzikanti. Je díky tomu život na cestách snazší?

Už jsme v téhle branži všichni tak dlouho, že známe své tempo. Už nám není patnáct ani dvacet, takže nezůstáváme vzhůru dlouho do noci, neopíjíme se a neděláme žádné další podobné věci. Přišli jsme na to, co nám vyhovuje, a díky tomu můžeme večer zahrát dobré koncerty. Také už se nebereme tak vážně a koncerty si užíváme.

Je patrné, že popularita The Dead Daisies je u fanoušků s přibývajícími alby větší?

Jednoznačně. Jsem s The Dead Daisies jen od začátku roku 2015, ale přesto vidím, jak moc publikum roste. Fanoušci jsou pro naši kapelu čím dál zapálenější. Vděčíme za to i skvělému týmu, který se stará o to, aby naše jméno bylo slyšet.

Loni kapelu opustili Dizzy Reed a Richard Fortus, protože letos koncertují s Guns N’ Roses. Budou vám na turné chybět?

Místo Richarda přišel Doug Aldrich, což je také výtečný kytarista a skvělý autor, který s námi nahrával poslední desku. Na téhle skupině je skvělé, že do ní může kdykoli naskočit někdo nový. Ale s Richardem jsme v kontaktu. Občas nám všem volá. Díky společnému nahrávání desky Revolución jsem v něm získal skvělého přítele.

Guns N’ Roses dorazí do Prahy pár dní po vás, 4. července. Viděl jste v poslední době jejich koncert s Axlem i Slashem?

Ano. Když hráli u nás v Nashvillu, Richard a Dizzy mě pozvali, ať se přijdeme se ženou podívat. A upřímně řečeno, je to úžasná show. Tři hodiny parádní hudby. Axl zpíval bezvadně, Richard a Slash jsou takhle pospolu neuvěřitelní. Celá kapela hraje skvěle.

Existují na světě muzikanti, s nimiž byste chtěl být v kapele, anebo si třeba jen tak zahrát, a ještě se vám to nepovedlo?

K tomu mám dvě poznámky. V současné době je sestava The Dead Daisies jasně daná, je to nás pět. Mnozí z těch, kdo kapelou prošli, byli pouze přátelé, kteří zaskočili, když někdo z nás kvůli dalším závazkům zrovna nemohl. Jednou třeba nemohl Marco Mendoza, tak ho na chvíli nahradil Darryl Jones. V zásadě nejsme kapela, jejíž sestava je volně proměnná. Usilujeme o konzistentní sestavu a nyní jsme spokojení.

Nicméně, co se mě týká, jednoho dne bych si velmi rád sedl a napsal píseň buď s Paulem McCartneym nebo Stevenem Tylerem z Aerosmith. Tihle dva by mě potěšili. A ještě Jimmy Page z Led Zeppelin, samozřejmě.

Vlastně jsem se nakonec chtěla zeptat, jaké jste měl v dětství hudební idoly. Mám tušení, že už jste mi v podstatě odpověděl.

Máte pravdu, první kapela, do které jsem se zamiloval, byli jednoznačně Beatles. A ano, do první trojice patří i Aerosmith a Led Zeppelin.