Analogii s Kafkovou tvorbou lze v Kalfařově románu zaznamenat poměrně snadno v existenciálně laděném tématu, v sebezpytu hlavní postavy a v její vykořeněnosti. V určitých momentech lze její počínání hodnotit jako neschopnost žít tak, jak to společnost očekává. Vykořeněnost plyne už z dětských vzpomínek, ve kterých tragicky přišla o oba rodiče, kteří smrtí unikli společenskému lynči v okamžiku, kdy se měnil režim.

Kalfař se před třinácti lety odstěhoval do Spojených států a tam se mu v hlavě začal rodit příběh Kosmonauta. Lehce satiricky koketuje s českou historií, prvního českého kosmonauta Jakuba vysílá z Petřína do vesmíru lodí Jan Hus, nechá ho měsíce putovat na Venuši a jeho cestu očima hlavního hrdiny sleduje.

Příběh je rámcově zasazen do žánru sci-fi, v němž však drží jen velmi ledabyle, sklouzává do linky filozofického románu s prvky satiry a rozvíjí námět pomalu končícího vztahu kosmonauta s ženou. Pozorujeme současně rozpad manželství a jeho vliv na lidského jedince, který nemá jinou možnost než se v osamělosti s tímto vyrovnávat. Do toho autor sází odbočky a komentáře k české historii, pohybuje se od doby upálení mistra Jana Husa po sametovou revoluci.

V několika zahraničních kritikách je Kalfař přirovnán k autorovi Marťana Andymu Weireovi. Oba užívají obdobné metafory, totiž cesty do vesmíru jakožto most k absolutní osamělosti. V tématu osamělosti a myšlenkových pochodech člověka, který jí prochází, lze spatřovat ústřední sdělení knihy.

Autor o svém počínání prohlásil, že jeho cílem bylo vrátit českou literaturu zpět na úroveň, na jakou ji ve druhé polovině 20. století dostali třeba Milan Kundera či Bohumil Hrabal. I když odhlédneme od faktu, že nadšené kritiky vycházejí po celém světě a práva byla prodána do jedenácti zemí, jde o výjimečný, precizně vystavěný a tematicky důležitý literární počin.

Celkové hodnocení 95 %

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: