Baví vás hrát starý materiál?

My nemáme nový materiál, tohle je stávající materiál.

Plánujete nějaký nový materiál?

Já neplánuji.

Když jsem poslouchal některé vaše skladby, měl jsem pocit, že jsou trochu ovlivněné výmarským kabaretem. Inspiroval vás nějak?

Ne, vůbec ne. Dokážu si představit, že když slyšíte někoho zpívat něco vážně v němčině, automaticky to trochu vyvolá takovýto dojem. Ale nedělám to, i když je to tradice, kterou uznávám, zejména Brechta. Nestojí však nijak vysoko v seznamu toho, co mne ovlivnilo. To má více co do činění s rockem.

Jaké pro vás bylo začít psát texty v angličtině, když jste je původně psal v němčině?

To bylo zcela prosté, když jsme začínali, mluvil jsem jen německy, ale pak jsem pracoval dvacet let s Nickem Cavem v Bad Seeds a běžně jsem každý den mluvil anglicky. Předtím jsem angličtinu nepoužíval, protože moje angličtina byla prostě špatná. Jak se ale stala součástí mého každodenního života, více pronikala do psaní. Když jsem zpočátku psal něco v angličtině, tak to nebylo z mého rozhodnutí, bylo to například proto, že kanadský taneční soubor La La La Human Steps z Vancouveru po mně chtěl, aby napsal něco v angličtině. Tak jsem to udělal, protože angličtina už byla angličtina mého každodenního života, tak mi to nepřipadalo protivné.

A teď píšu v italštině. Od spolupráce s La La La Human Steps, jejíž část se dá najít na desce Tabula Rasa (Blüme a Wüste), jsem s využitím více jazyků už nikdy nepřestal. Cítím se dobře, když mohu použít, jaký jazyk zrovna chci, a dokonce v jednotlivých větách přecházet z jednoho jazyka do druhého.