Se Skinny Puppy jste nyní déle než rok nekoncertovali. Čemu jste se věnoval?

V mezičase jsem dělal pro svůj sólový projekt ohGr. Rád bych s ním natočil páté album. Kromě toho jsem dostal roli v seriálu stanice MTV Teen Wolf. Díky ní jsem se dostal k dobrovolnictví v hipoterapeutickém centru. Lidé s nejrůznějšími problémy, od pohybových po psychické, se tam léčí díky jízdě na koni. Vracím se tím do dětství, protože jsme v rodině měli koně. Akorát mě to tehdy nezajímalo, bavila mě magie.

Když se člověk podívá jen velmi povrchně na vystoupení Skinny Puppy, kde po vás teče umělá krev proudem, nepůsobí to tak. Vy se přitom v různých formách dobročinnosti angažujete většinu života. Je to tak?

Snažím se. Na světě je ale mnoho lidí, kteří dělají daleko důležitější věci než já. Jen se snažím podpořit hlasy, které jsou méně slyšet. Ať už jsou to hlasy zvířat či lidí. Pokouším se šířit empatii, protože mám pocit, že světu chybí. Měli bychom učit děti empatii a uvědomění si, že jsme nedílnou součástí světa okolo nás.

Naše aktuální turné Down the Sociopath se zabývá otázkou lidského těla a vlivu toxického prostředí na ně. Ať už jde o toxické informace, jídlo či vzduch. To vše má na člověka dopad a může to změnit způsob, jakým fungujeme, dokonce do té míry, že jsme ovládáni jinými aspekty, než jsou naše vlastní smysly.

Skinny Puppy vždy rádi šokovali. V minulosti jste prý například strávil noc za mřížemi poté, co jste na pódiu prováděli vivisekci na plyšovém psu. Jeden z diváků na vás zavolal policii, protože si myslel, že jde o živé zvíře. Byla pro vás kontroverze a provokace vždy jen způsobem, jak přitáhnout pozornost k tématům, jež jste chtěli změnit?

Na to jsem se nedávno snažil přijít. Když jsem byl mladší, jen jsem se řítil nějakým směrem. Snaha šokovat byla jen forma vyjádření. Představovala východisko, aniž bych hlouběji chápal, proč a co dělám. Tíhl jsem například k sebevražedným myšlenkám a netušil jsem proč. Potom jsem potkal ženu jménem Myra Daviesová, která se stala mou uměleckou mentorkou. Tehdy kapela začínala a dělali jsme dost bláznivé věci. Ona mě nasměrovala, ukázala mi různé světové umělce, kteří si počínali podobně. Díky tomu jsem se stal lepším pozorovatelem a mé počínání získalo smysl.

Zpočátku šlo tedy jen o vyjádření, později o cílenou snahu vyvolat reakci. Ovšem pokud se jedná o různé násilnější projevy, které jsem sám činil, šlo o to vyvolat v publiku pocit, že ono to dělat nemusí. Na pódiu vidělo, jaké to je, když si někdo ubližuje. Já chtěl, aby tak pochopilo, že to dělat nemusí. Takové věci se děly v době, kdy jsem byl v jiném stavu vědomí v důsledku různých věcí, které jsem zkoušel. Když to zacházelo do extrémů, zavolal mi jeden fanoušek a řekl mi, že není třeba, abych tohle pro lidi dělal.

Dneska už jako katarzi na koncertě využíváme spíš světelnou show, než abych se pobodal. Věci se mění. Vlastně jsem si prošel hodně zajímavou cestou. Byl jsem introvertní dítě a díky hudbě jsem získal hlas.

Přemýšlel jste někdy o tom, že kdybyste šel méně šokující cestou, možná by vašemu hlasu naslouchalo více lidí?

Možná ano. Sólový projekt ohGr je v tomto smyslu přístupnější. Skinny Puppy je skupina, ve které jsou vokály třešničkou na dortu velmi fyzické hudby. Hudba ohGr je založená na textech a je daleko popovější.

Vaše minulé album Weapon vzniklo mimo jiné jako reakce na zjištění, že vaše hudba byla použita jako mučicí prostředek ve věznici Guantánamo. Vězňům ji podle svědectví jednoho z dozorců pouštěli příliš nahlas a dlouho. Nebojíte se, že toto zneužití vaší tvorby zastíní celý odkaz kapely?

Stal se z toho obrovský virální příběh založený na tom, že jsme dotyčným orgánům poslali fakturu za neoprávněné užití naší hudby. Naposledy jsem slyšel, že Pentagon nemůže ani potvrdit, ani vyvrátit, že ji obdržel. Ten příběh se nás už netýká. Jen je smutné, že takové praktiky pošlapávají snahy všech těch, kteří bojují za hodnoty, na nichž je Amerika vystavěna. Co se odkazu týká, je mi to jedno. Budu mrtvý. A navíc jsem si jistý, že Skinny Puppy nechají v historii ve srovnání s Madonnou nebo Katy Perry jen nepatrnou stopu. Přemýšlím o tom, co se děje teď.