Proč měli Fešáci v prvních letech existence v repertoáru coververze skladeb zahraničních autorů?

Kny: V dobách komunismu u nás byla countryová hudba velice populární. Muzikanti, kteří se jí věnovali, stejně jako její fanoušci, snili o tom, že utečou na Západ a budou žít v prériích, jak o tom četli a znali to z filmů. Jako Čechoslováci jsme však při tvorbě výrazně ovlivněni dechovkou a bigbítem. Fešáci se zpočátku pokoušeli psát původní countryové písničky, ale bylo to mnohdy směšné. Proto v repertoáru převládaly coververze.

Později jsme se je však skládat naučili. Jindra Malík má doma asi dva tisíce cédéček, já tisíc, a z nich jsme do sebe tu americkou muziku nasávali. Osvojili jsme si určité mustry a na zkouškách se pak už jen sami sebe ptáme, jestli jsme původní písničku, kterou někdo přinesl, někomu neukradli. Texty jsme si také postupně začali psát sami.

Fešáci začínali s převzatými písněmi, pro které psali texty Petr Novotný, Michal Bukovič nebo Honza Turek. Dlouhou dobu bylo v repertoáru asi pětasedmdesát procent převzatých a pětadvacet procent původních skladeb. V osmdesátých letech jsme ale začali víc skládat a teď je to tak padesát na padesát.

Linka: Je to i tím, že majitelé práv bedlivě sledují nakládání s autorskými právy u nás. Je pro nás proto čím dál tím těžší použít americkou písničku a opatřit ji naším textem. Autoři nám v tom málokdy poskytnou volnost, spíše prosazují, aby se zachoval obsah původního textu.

Malík: Ve Fešácích jsem služebně nejmladší zpěvák. Ke country mě v minulosti přivedl Zdeněk Rytíř, který mi později některé písně textoval. Seznámil mě s Michalem Tučným a já měl to štěstí, že jsem se stal hostem jeho nejslavnějšího pořadu Stodola Michala Tučného. Málokdo ví, že devadesát procent písniček, které Michal nazpíval, byly coververze s krásnými českými texty Zdeňka Rytíře.

Kdy jste se dostali poprvé do Ameriky, do země své milované hudby?

Linka: S Fešáky jsme tam poprvé byli v roce 1980, komunistický režim nám to povolil. Pochopitelně jsme navštívili město Nashville, které je country zasvěcené. Nasávali jsme v něm atmosféru a cítili se šťastní. Byl jsem potom v Americe ještě dvakrát i s Greenhorns a jednou se svou kapelou Přímá linka. Ameriku jsem si tedy docela užil.

Malík: V Americe nemají naše countryové kapely nouzi o diváky. Chodí na ně čeští vystěhovalci, kteří nechtějí slyšet originální americké countryové písně, jež tam hrají čtyřiadvacet hodin denně v rádiu, ale touží po našich verzích s českými pocitovými texty. Po takových, které před svým odchodem do Ameriky poslouchali.

Kny: Krásné to bylo také v Austrálii, kde jsme hráli před dvaceti lety. Najeli jsme asi deset a půl tisíce kilometrů a navštívili mimo jiné Tamworth, což je takový australský Nashville. Country hudba tam ale má trochu jiný charakter, je více ovlivněná irským a skotským, folklórem. Vystupovali jsme rovněž v Německu, Rakousku, Řecku, ve Švýcarsku, Švédsku, Norsku, na Krétě, a to vždy s velkým úspěchem.

Pořád jste inspirováni americkou country?

Kny: Jsme, ale ne tou současnou. Moderní americká country se hodně posunula k bigbítu a pop rocku. Moc se u nás nechytla. My zůstáváme u tradiční country music.

Malík: Kdysi patřilo country k Nashvillu. Dnes je ale rozděleno do různých žánrů. V Americe je v současné době nejžádanější takzvaná today’s country, které v sobě nese vlivy rapu, punku, hard coru a dalších stylů. Je to docela divoké, a kdybychom s tím vystoupili u nás, fanoušci by nás asi přerazili.

Linka: Součástí trojalba Fešáci, 50 let je cédéčko s našimi nejnovějšími skladbami. Zůstali jsme v nich věrní tradiční country a myslím si, že je v něm i kus té české dechovky, která tvorbu countryových skupin u nás provází. Ale naši diváci stejně nic jiného slyšet nechtějí.

Na albu je písnička Pohoda, kterou složila skupina Kabát. Kde se tam vzala?

Kny: Málokdo ví, že jsme s Kabátem na jeho album nahráli písničku Colorado. V roce 2008 jsme byli v soutěži Souboj hitů. Každá kapela si v ní měla vybrat písničku z jiného žánru – a my jsme si vybrali Pohodu. Když už existovala nahrávka, volal mi Tomáš Krulich z Kabátu a se smíchem mi říkal, že u nich v hospodě chtějí lidi slyšet tu naši verzi, ne jejich.

Které období v historii Fešáků bylo podle vás nejlepší?

Linka: Jedno z nejlepších bylo kolem roku 1974, kdy v kapele působili Michal Tučný, Pavel Brümer, Honza Turek a Jindra Šťáhlavský. Ani jeden z nich už bohužel není naživu, ale když byli na scéně všichni čtyři, mělo to velkou sílu.

Kny: Mám rád naši současnost, ale objektivně vzato, každé to období mělo něco do sebe.

Malík: Když jsem v roce 1988 do kapely nastoupil, byla v ní skvělá nálada a pro mě jako nováčka i obrovská motivace. Vzpomínám si, že se po každém koncertě lidem rozdaly lístky, takzvaná Hitfešáda, a oni na ně psali písničky, které se jim během představení nejvíce líbily a chtějí je v repertoáru dál slyšet. Nesměli jsme tehdy do televize a všechno jsme museli oddřít na koncertech. Měli jsme dvacet až pětadvacet vystoupení měsíčně.

Jakou vaši písničku mají fanoušci nejraději?

Kny: Paní má se má. Mám ji rád, ale hráli jsme ji už asi miliónkrát, a tak vždycky, když na ni dojde řada, zapínám takříkajíc autopilota. Začnu předehru, potom hraju automaticky dál, v myšlenkách se ponořím jinam a vynořím se až na konci té skladby. Zajímá vás i naše nejhorší písnička?

Určitě.

Kny: Lojza a Líza. Tomáš Linka, který ji v duetu zpívá, ji už opravdu nenávidí. V repertoáru máme asi dvě stě padesát skladeb, všechny jsou proaranžované a každý z nás přesně ví, co má kde a jak hrát. Skladbu Lojza a Líza jsme měli nacvičenou za asi osm minut, protože je velice jednoduchá. A lidé si ji strašně oblíbili.

Linka: Jeden čas jsme měli pětačtyřicet vystoupení za měsíc včetně těch odpoledních. Protože Lojza a Líza je jenom taková legrácka, brzy se nám ohrála a mně osobně začala lézt na nervy.

Kny: Tomáš se v ní navíc musí vždycky převlíkat za ženskou, a to mu také dělá problém. Ale má za to příplatek ke svému honoráři, takže se mu to zase vyplatí.

Linka: Pokud dobře počítám, zpíval jsem ji už se šesti partnery. S Michalem Tučným, Pavlem Brümerem, Jindrou Malíkem, Karlem Poláčkem, Robertem Mouchou a Rosťou Fišerem, dvojníkem Michala Tučného, který s námi někdy vystupuje jako host.