Co můžeme očekávat od vašeho koncertu?

Nejsem si ještě úplně jistý, musíme ještě seznam skladeb dodělat. Turné v Praze začíná. Jsme plní energie, bude to první turné v roce a první po pěti měsících. Těšíme se, že budeme zase na pódiu.

Vaše loňské vystoupení na festivalu Brutal Assault bylo hodně vizuální. Nabídnete i na letošním turné tak velkou podívanou, nebo se uskromníte?

Bude to záviset na velikosti sálu, ale snažíme se, aby naše vystoupení byla tak velkou podívanou, jak je to jen možné, protože máme pocit, že to povyšuje hudbu a zdůrazňuje emoce. Máme velké plány ohledně vizuální podoby, jenomže sály se co do velikosti velmi liší, některé jsou opravdu velké, další docela malé. Podle toho se budeme ze dne na den rozhodovat, co můžeme použít, ale budeme se snažit zabezpečit, že i v nejmenších sálech bude dopad stejný jako na největších koncertech.

Proč považujete vizuální složku za tak důležitou, když mnoho hardcorových a metalcorových kapel staví více na těsném kontaktu s publikem než na podívané?

Takto jsme s kapelou pracovali dlouho, nějakých deset let, ale poté, co jsme viděli jiné kapely, došlo nám, jak velký vliv na nás měly při sledování jejich koncertů některé vizuální efekty. Aby naše hudba měla větší dopad, rozhodli jsme se zapojit další smysl a využít vizuální efekty, aby vtáhly lidi a hudba na ně víc působila. Světlo může velmi výrazně změnit náladu a podpořit to, s čím přichází kapela. Zabralo nám to hodně času, deset let jsme byli čistě tvrdá kapela a pak jsme se pomalu začali vyvíjet.

Co vás hudebně inspirovalo na začátku kariéry?

Na začátku to byl jen adrenalin, hledali jsme zvukový doprovod pro naše aktivity, pro řádění v kotli pod pódiem. To se pak změnilo s tím, jak jsme rostli lidsky i hudebně. Měnila se s tím i inspirace. Nechci říct, že jsme se stali lepší, ale strávili jsme víc času tím, co jsme dělali, hraním na nástroje. Máme rádi pokrok v tom smyslu, že se učíte nové věci a vytváříte nové zvuky. Základem je, že se snažíme být sami sebou, bavit se a zkoušet vytvářet to, co bychom chtěli poslouchat a co by nás bavilo hrát. Tak to bylo vždycky, jen chutě se s lety mění.

Jaké to pro vás, jako pro Australany, bylo natočit hned první album Killing with a Smile v roce 2005 v USA?

Úplně bláznivé, zejména v té době, protože si myslím, že se v té době ještě nepoužíval ani termín metal core, takže jsme byli jen hardcorová kapela z Austrálie, která hraje pro hrstku lidí. Chtěli jsme jen udělat dobrou desku a nemysleli jsme si, že produkce v Austrálii by byla dobrá, tak jsme mluvili o tom, že bychom jeli do Ameriky. A dělali jsme to s velmi malým rozpočtem. Nevěděli jsme, co budeme dělat a byli jsme šťastní, že jsme pracovali s producentem Adamem Dutkiewicem. Byla to bláznivá zkušenost s nahráváním jet do Ameriky a pracovat čtrnáct až dvacet hodin denně. Skládat dvacet hodin denně hudbu je stresující, ale znamenalo to, že budeme mít desku. Vytvořili jsme ji během dvou tří týdnů. Bylo to vzrušující. Pracovali jsme tvrdě, ale pro nás je to taky zábava.

Chystáte něco nového?

Ano, ale je to všechno pod pokličkou, protože si ještě nejsme jisti tím, co děláme, ale začali jsme pracovat na novém materiálu. Zatím si však nejsem jist, kdy bude venku, ale máme hodně plánů.

Pro kapely, které hodně koncertují, bývá někdy těžké vytvářet nový materiál.

Stoprocentně souhlasím, každá nová deska je pro nás velkou výzvou, protože nepatříme k těm kapelám, které jdou do studia a mají hotových čtyřicet písní a během chvíle je nahrají. Když se nám nějaká píseň nezalíbí, tak ji dál nerozpracováváme. Když končíme s nahráváním, tak dáváme na desku všechny kusy, co jsme natočili. Nepíšu nic dalšího, jsem tak vyprázdněný, že mám pocit, že už nikdy nenapíšu desku. Pokaždé se ale zase dostaneme do bodu, že začneme zase skládat a vzejde z toho nová hudba. Je to úplně úžasné.

Váš zvuk je originální. Souvisí to nějak s tím, že jste z Austrálie?

Myslím si, že je těžké si splést to, co děláme s něčím jiným, ale nejsem si jist, zda je to tím, že jsme Australani. Ale to, že jsme v Parkway Drive a jezdíme na turné je unikátní zkušenost a udělalo to z nás to, kým jsme.