Hlavní obsah

Zvláštní touha po estetické zodpovědnosti

Právo, Jan Šída

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Dobrou představu o soudobé malířské figurativní tvorbě si lze udělat až do 21. května na výstavě Příběh dne(s), kterou připravila Galerie moderního umění v Hradci Králové. Celé její horní patro zaplnila většinou velkoformátová díla tvůrců a tvůrkyň střední generace snažících se vyprávět na plátnech vlastní příběhy.

Foto: katalog výstavy

Portrét, který vypadá jako živý komiks (Martin Krajc, Fragile – z cyklu Vanitas, 2015).

Článek

V úvodu přehledného a informačně bohatého katalogu píše jeden z kurátorů, Petr Pokorný, že nevděčnou řeholi malíře lze popsat termínem zodpovědnost. Jde v první řadě o estetickou zodpovědnost, kterou lze chápat coby snahu o svébytnou individuální výpověď. A to i s nutným rizikem nepochopení, či dokonce dehonestace z řad kritiky a veřejnosti.

Foto: katalog výstavy

Petr Malina, foto katalog- Petr Malina figury zasazuje do svébytných kulis (Před Tate, 2010).

Moderní malířství totiž stále těžko překonává zažité dogmatické představy o tom, jak by měl kvalitní obraz vypadat. Tvůrci devatenáctého století, jako třeba Hynais, Brožík nebo Marold, svými pracemi položili základ, který se však až do dnešní doby zakonzervoval do určité vizuální nehybnosti.

Je potěšitelné, že expozice prezentuje tvůrce, kteří se nebojí čerpat z postmoderní doby a vstřebávají do sebe vlivy i z oblastí přesahujících výtvarné umění. Lubomír Typlt například píše texty pro hiphopovou skupinu WWW, David Jedlička působí v elektronické formaci Ostrý zub a Martin Krajc tančil breakdance.

Foto: Jan Šída, Právo

Lubomír Typlt maluje děti, protože mají silnou individualitu (Blankytně modrá houpačka, 2016).

Tyto zkušenosti jsou patrné i v případě vystavených obrazů. Figura má sice, řekněme, klasické proporce, ale je zasazena do svébytných kulis. Ty představují přízračná města (Jitka P. Nesnídalová), fragmenty zdí (Petr Malina), popartová zkratka (Lenka Pilařová) nebo snové krajiny (Tadeáš Kotrba). Tomáš Jetela kombinuje klasickou malířskou techniku s koláží. Trojportrét Ze série Vanitas ozvláštnil nalepením fragmentů komiksů, zatímco Zbyněk Sedlecký polepil roztrhanými kusy novin celé plochy a kombinací s malbou vytvořil z akrylu Konec sezóny 1 postpopartovou variaci.

Foto: Jan Šída, Právo

Lenka Pilařová používá výraznou červenou (v popředí Pozice lvice, 2014).

Martin Krajc jde s vyjadřovacími prostředky ještě o kus dál. Celkem banální portrét dívky vyšperkoval trojrozměrnou plastickou bublinou, která jí trčí z pusy do prostoru. Celá kompozice vypadá jako oživlý komiks. Jen ten text si musí do bubliny přimyslet každý sám.

Je nezbytné se definitivně smířit s tím, že současná malířská tvorba čím dál víc hledá styčné body se street artem, graffiti či komiksem. Možná není daleko doba, kdy bude pro výtvarníka mnohem zajímavější vystavovat ve městě na zdi než v prestižní galerii.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám