Článek
„Chtěl jsem vytvořit hru pro dva hráče, kteří zjišťují, že se ocitli uprostřed zmatku, osobních krizí, světových krizí, globálních krizí. Ponořují se až na dno a ze dna se vynořuje něco nového. To je Afterparty. Vlastně je to afterparty v pravém slova smyslu. Je to jako afterparty po Havlově Zahradní slavnosti nebo po nějakém jiném večírku. Afterparty je oslavou konce starých politických rituálů a předehrou k něčemu novému,“ řekl De Buysser, který se nad osobou prvního polistopadového prezidenta hodně zamýšlel.
„Havel je mnohdy prezentován jako maskot triumfu kapitalismu nad komunistickou totalitou. Přitom on sám nás výslovně varoval před tím, že vítězové studené války se mohou snadno začít velmi podobat svým bývalým protivníkům,“ poznamenal De Buysser, který byl zaskočen, jak nevšímavě se mnozí k odkazu tohoto dramatika, disidenta a prezidenta stavějí.
„Taky mě dost překvapilo, kolik lidí už na Havla kašle. Zdá se mi, že hodně lidí ze starších generací si užilo to, jak Havel všechno převrátil vzhůru nohama, skoncoval s komunismem, osvobodil zemi, byl morálně bezúhonným prezidentem, a basta. Demokracie není hotová, nic není dokončené. Neplatí, že tím, že se zbavíte komunismu, jste se dopracovali do nějakého konce. Je to sdílená odpovědnost všech a každý jedinec je osobně odpovědný za její naplňování. Je nutné se opravdu ponořit do Havlova díla, a to není lehké. Postavit Havlovi sochu, pojmenovat po něm letiště, a tím mu prokázat úctu, je mnohem jednodušší. Tady je ale zapotřebí každodenní práce. Nejste s Havlem hotovi, to ani nejde. Havla není možné ´dokončit´. A to je dobře,“ upozornil dramatik.
Jak se tak milý člověk vůbec stal prezidentem?
Zdůraznil i význam Havla pro dnešní dobu: „Havel nejenže prozíravě diagnostikoval politické patologie a ostře před nimi varoval; navrhl také různé způsoby odboje proti nim. To všechno zvládl dělat nekonvenčně a velmi chytře. Snažil se „žít v pravdě,“ dodal s tím, že Havel načrtl „jakýsi zárodečný předobraz či symbolický mikromodel oněch smysluplnějších ‚post-demokratických‘ politických struktur, které by mohly zakládat lepší uspořádání společnosti.”
Podle něj význam Havlova odkazu s lety roste: „Na západě se teď o prezidentské a premiérské funkce ucházejí úplní magoři – Marine Le Penová, Geert Wilders, Theresa Mayová, Trump... Havel pro mě znamená ideál možného. Tom Stoppard řekl, že je vlastně nepochopitelné, jak se tak milý člověk vůbec stal prezidentem. To se mi líbí. A není to ani tak dávno, je to pořád ta samá společnost. Tím pádem je možné, aby i v dnešní politice byl prezidentem někdo jako Havel. I se všemi svými chybami, a že jich měl dost, nebyl to žádný světec. To se musí říkat, je potřeba to opakovat. Je výjimečným symbolem naděje a jeho odkaz v Evropě otvírá celé moře možností. O to mi jde především. Měli bychom se začít zabývat reálnou možností, že lidé jako on mohou být prezidenty malých zemí.“
Pieter De Buysser (*1972) je holandsky píšící belgický spisovatel. Jeho román Řezači kamene vyšel v červnu 2016 česky v nakladatelství Argo. Jeho díla získala ocenění v několika evropských zemích. De Buysser je autorem více než 25 textů pro divadlo a film. Také režíroval mezinárodně uznávaná divadelní představení Book Burning (Pálení knih), Landscape with Skiproads (Krajina na přeskáčku), Immerwahr a Afzal.