Jak jste se s rolí matky osminásobné vražedkyně vyrovnávala?

Kdybych si připustila, že by mezi oběťmi mohl být někdo z mé rodiny, tak bych se zbláznila a jednoznačně bych ji odsoudila. Ale když do toho člověk pronikne, a já mám děti, je zřejmé, že to není černobílé. Je to především strašně smutný příběh. Rozhodně ji nijak neobhajuju, ale ten pohled není jednoduchý.

Jak se hraje postava, která musí přece jen cítit i vlastní podíl viny?

Celou dobu jsem potlačovala své city vůči Olze. Já jako Klára Melíšková bych ji okamžitě a dávno předtím, než to udělala, objala a chovala se k ní úplně jinak. Ale její matka to zřejmě v době, kdy to udělat měla, nedokázala.

Byl v tom zřejmě nějaký blok, byla to příliš racionální žena, která navíc žila v době, která na lidi vyvíjela velký tlak. Ostatně ani na psychiatrii tehdy nedokázali odhalit Olžin stav.

Co pro vás znamená Český lev?

Je to pecka, jsem úplně šťastná! Znamená to, že lidé, kterých si vážím, mi dali hlas, a to je skvělý pocit.

I pro mé herecké sebevědomí je to nesmírně důležité. Člověk pořád pochybuje, jestli to, co dělá, dělá správně, a takové ocenění je střípek do mozaiky toho, že jde správnou cestou.

Co vás v nejbližší době čeká?

Teď budou mít postupně premiéru tři filmy Jana Hřebejka se společným názvem Zahradnictví a v dubnu začnu točit s Petrem Zelenkou seriál Dabing Street, který vychází ze stejnojmenného představení, které hrajeme v Dejvickém divadle.