Po většinu kariéry byl Mayall zvyklý, nepočítáme-li anomálie jako album The Blues Alone, hrát minimálně ve čtyřčlenných, často v pětičlenných sestavách, s vynikajícím kytaristou po boku. Náhlý „útěk“ kytaristy Rockyho Athase před začátkem turné Livin‘ & Lovin‘ The Blues nechal mistra tak trochu na holičkách. Mayall přesto zvládl utáhnout téměř dvojhodinový koncert v roli sólisty i hráče, obstarávajícího veškeré harmonické nástroje, byť druhý sólista mu občas chyběl.

Začátek koncertu působil přesvědčivě. Mayall za elektrickým pianem zahájil svižnou verzí Mother In Law Blues. Pak přešel za varhany a ještě dravěji pojal píseň Looking Back. Vydařil se i standard Mama Talk To Your Daughter, ve kterém vyhecoval publikum ke zpěvu sborových odpovědí. Tehdy se také poprvé chopil kytary, na kterou hrál sice méně jistě, ale pořád se ctí.

FOTO: Tomáš S. Polívka

Ve druhé půli vystoupení trochu usnulo, ale spíše než odsudek si Mayall zaslouží obdiv za to, že ve třiaosmdesáti letech pořád zpívá a hraje takhle dobře, byť v rámci šetření sil a hlasivek volí relaxovanější pojetí písní než dříve. Mayall přitom uvolněně vtipkoval s publikem a ukázal, že písně z nového alba Talk About That obstojí vedle prověřeného materiálu.

Závěr show se triu podařilo příjemně vygradovat. V energickém provedení Chicago Line nápadně potvrdili svoje schopnosti baskytarista Greg Rzab a bubeník Jay Davenport. Přídavek Room To Move patřil k momentům, kdy „nahé“ aranžmá bez harmonického nástroje, s Mayallem brilantně hrajícím jen na foukací harmoniku, vyznělo zajímavě a úderně a kdy paradoxně nechyběla ani nota.

Ačkoli předchozí Mayallova vystoupení v brněnském Rondu, v pražském Lucerna Music Baru, na Folimance, Retru či Kongresovém centru byla „nadupanější“, rozhodně se pořád vyplatilo na setkání s legendou dorazit.

Celkové hodnocení: 65 %