Loni byl v Hollywoodu vyhlášen nejlepším filmem Spotlight, příběh tří reportérů (Michael Keaton, Mark Ruffalo a Rachel McAdamsová), kteří odhalili zneužívání dětí v církvi. Nejvyšší představitelé církve to ve snímku cynicky tajili a faráři páchali zlo dál po desítky let. Zneužili tisíce dětí a vedení církve jim zajistilo právníky, aby vše zametli pod koberec.

Spotlight byl dobře vystavěný, napínavý, měl skvělé herce a zabýval se důležitým tématem. Do českých kin vstoupil až po Oscarech, 7. dubna, a pokud někdo čekal, že pořádně zamává s žebříčky návštěvnosti, zásadně se mýlil. Film se po premiérovém víkendu nedostal ani do první desítky a brzy se na něj zapomnělo.

Barry Jenkins (vlevo) a Tarell Alvin McCraney přijímají Oscara za scénář Moonlight.

Barry Jenkins (vlevo) a Tarell Alvin McCraney přijímají Oscara za Moonlight.

FOTO: Chris Pizzello, ČTK/AP

Ještě dříve, v roce 2015, získal Oscary za nejlepší film, režii, původní scénář i kameru film Birdman. Také ten vstoupil do českých kin – a opět se nestalo nic. Nakonec se u nás nedostal ani do padesátky nejúspěšnějších filmů roku.

Oscary mají dopad na návštěvnost v Americe a možná i v jiných zemích, v Česku se však staly spíše prokletím. Společensky angažované filmy o vážných problémech tu nikoho nezajímají. Dokud cenu za nejlepší film nebudou získávat infantilní trikové fantasy nebo filmy typu Padesát odstínů temnoty, Češi na oscarové filmy chodit nebudou.