Kariéru jste zahájil v roce 2014, kdy jste anglicky zpívající kapelu Urban Lights vyměnil za španělštinu a latinskoamerické rytmy. Čím to?

Žil jsem v té době v Barceloně a připadalo mi, že tam není moc aktivní hudební scéna. Ano, je tam silný metalový underground, hodně tam jede deep house a podobné, ale to jsou žánry, které jdou mimo mě. Začal jsem proto skládat písně s přáteli z různých zemí Evropy.

Původně to byl spíš experiment, mysleli jsme, že je bude zpívat někdo jiný. Neměly být pro mě. Protože nás to bavilo, vznikl materiál pro celou desku. Zástupci vydavatelství Universal Music pak navrhli, abych písně zpíval já. Tak jsem využil příležitosti a zkusil to.

Kolika jazyky mluvíte? Hovoříme spolu anglicky, zpíváte španělsky, ale tuším, že to není všechno.

Dorozumím se asi v pěti jazycích a vděčím za to rodině. Maminka je Španělka, narodil jsem se v Barceloně.

Sedm let jsem žil s rodiči v Japonsku, ale japonštinu už zapomínám, protože je to dlouho a nepoužívám ji. Navíc jsem se tam učil spíš anglicky. Můj táta je Němec a chodil jsem do německé školy.

Jak si užíváte úspěch, když jste svou současnou kariéru vlastně neplánoval?

To záleží, jak vnímáte úspěch.

Fronta před pražským Fórem Karlín, kde jste vystupoval, se vinula kolem bloku domů opravdu daleko.

To je bláznivé, viďte? Je to zvláštní, cítím se jako obyčejný kluk. Nemám pocit, že by na mě lidé měli čekat. Bydlím v Berlíně a tam je všechno normální. Můžu chodit v klidu nakupovat, ve volném čase se bavím se spolubydlícími. Žiju, jako kdybych tam třeba studoval. A když pak přijedu třeba do Itálie nebo Polska, kde se mi daří a lidé tam křičí mé jméno, divím se, co se to děje. Je to zvláštní, ale příjemně.

Dovedete si představit, že se to stane vaší prací navždy?

Mám nějaké představy, ale dnes člověk nikdy neví. Žijeme v dynamickém světě a má generace je úplně jiná než ty předchozí. Můj dědeček pracoval celý život v jedné společnosti.

To je dnes téměř nepředstavitelné. Nikdo z mých přátel nebude čtyřicet let v jedné firmě. Vždycky budeme zkoušet něco nového. Mám hodně zájmů, takže uvidíme.

Jak došlo k vaší spolupráci s Jennifer Lopezovou, se kterou jste přezpíval svou píseň El Mismo Sol na duet?

Náhodou. Nějaký kamarád jí tu píseň pustil, jí se líbila a napsala mi e-mail, že by se mnou ráda spolupracovala. Pořád nechápu, jak je možné, že se to stalo. Tři měsíce po vydání byla píseň El Mismo Sol na prvním místě nějakého žebříčku, snad nejstahovanějších skladeb. A do toho píše Jennifer Lopezová, že se mnou chce zpívat. Neuvěřitelné. V tu chvíli jsem ani pořádně nestíhal vnímat, co se děje.

Spolupráce s ní mi otevřela dveře ve Španělsku a v Latinské Americe. Dvakrát jsme spolu stáli na pódiu a také jsme natočili videoklip. Je naprosto přirozená a milá.

V únoru jste uvedl video k písni Animal. Vzniklo na Kubě v Havaně, stejně jako předchozí videoklip k singlu Sofia?

Ano, točili jsme je dohromady během čtyř dnů. Moc se mi tam líbilo, je to výjimečné město. I naživo vypadá úplně filmově. Chtěl jsem vidět, jestli Havana ve skutečnosti vypadá stejně, jako ji známe z filmů a médií. Zjistil jsem, že je přesně taková, jak jsem si ji představoval. Život tam je velmi náročný, lidé jsou ale přesto veselí a talentovaní.

Vybrali jsme si Kubu, protože jsme tam nikdy nebyli a zrovna se tam odehrávaly zajímavé události. Na státní návštěvu přijel tehdejší americký prezident Obama a v Havaně byl obrovský koncert Rolling Stones, který jsme navštívili.