Napadlo vás, když jste psal báseň K čemu jsou holky na světě, že jednou bude považována za genderově nekorektní?

Předem chci říct, že bych raději celou tu debatu uzavřel. Vše už bylo řečeno, ani já už nic nového neřeknu. Ta debata je ale možná už tak nepřehledná, že ji stručně shrnu. Básničku K čemu jsou holky na světě jsem psal v roce 1991, kdy se u nás genderovou korektností nikdo nezabýval. Ve svém slabikáři jsem ji někdy před deseti lety upravil, aby neprovokovala feministky. Do zmíněné čítanky byla převzata bez mého vědomí v původní podobě a zapůsobila jako rozbuška.

Neumím rozlišit, kolik je v té hysterické debatě neschopnosti číst jednoduchý text očima malého adresáta, kolik je tam zlé vůle a kolik bůhvíjaké kolektivní frustrace.

Dovedl jste si představit, že z tohoto důvodu budete považován za macha, sexistu nebo mužského šovinistu?

Jako člověk, který ženám fandí, takové označení odmítám. Ale těžko mohu popřít, že jsem muž a myslím mužským mozkem.

FOTO: Petr Horník, Právo

O čem diskuze, začatá paradoxně mužem, nikoliv feministkou, podle vás svědčí?

Ta bláznivá diskuze svědčí o tom, že my Češi neumíme diskutovat, ale také o tom, že žádná veřejná diskuze o rovnoprávnosti mužů a žen dosud neproběhla. Státní instituce by rozhodně neměly naslouchat jen genderovým aktivistkám, ale všem. Koneckonců se k té debatě vyjádřili žurnalisté a europoslanci, také řada profesně úspěšných žen, které rozhodně nepovažují mateřství za handicap.

Jak se díváte na to, že by lidé podobní vašim kritikům nejraději změnili sousloví těhotná žena na těhotný člověk?

Copak má dnešní svět málo vážných problémů, abychom se zabývali podobnými nesmysly? Těhotná žena se může stokrát cítit jako muž, ale nakonec stejně skončí u gynekologa.

O potřebě svobodné diskuze nemůže být pochyb, nicméně lze vůbec stanovovat nějaké hranice?

Obávám se, že všechny veřejné diskuse by musel řídit dobrotivý a spravedlivý Pánbůh, který by za fauly a nesportovní chování diskutéry odměňoval žlutou nebo červenou kartou jako rozhodčí ve fotbale. Jinak se debata zvrhne v nenávistnou hysterii. My se totiž diskutovat teprve musíme naučit.

Nedávno jste upozornil na to, že nejnovější vydání Křtu svatého Vladimíra K. H. Borovského zcenzurovalo Perunovu hněvivou promluvu. Z verše „že mu na ni seru“ zbylo „... že mu...“, a v další sloce vypadlo slovo „... Hovno!“ I cár s dlouhým á byl zkrácen o čárku, protože si někdo myslí, že čtenáři jsou hlupáci, že by si pletli vladaře svaté Rusi s cárem papíru. Kdo se zbláznil? Havlíček ve století devatenáctém, nebo cenzor jednadvacátého století?

Havlíček se rozhodně nezbláznil, ale nezbláznil se ani ten cenzor. On to s námi myslí dobře, chce nás chránit před vulgárními slovy. A tak se ve jménu korektnosti a mravopočestnosti zcenzuruje celá světová literatura. Villone, máš utrum! Apollinaire, Devět bran milenčina těla sis měl, ty bejku, odpustit! Nadsamec Henry Miller bude posmrtně vykleštěn! A Ouředníkův Šmírbuch jazyka českého bude pro výstrahu veřejně spálen, protože to je semeniště sprostých slov!